Článek
Pokud tím nechtějí porušovat práva žáků a studentů, měly by mít souhlas všech rodičů a žáků, navíc musejí své kamerové systémy přihlásit u Úřadu pro ochranu osobních údajů.
„Školy netuší, že ochrana osobních údajů a zákon na ochranu osobních údajů s tímto souvisí. Pokud takovou věc zjistíme, tak škole hrozí pokuta až do deseti miliónů korun a je to vážná věc,“ řekl nedávno Českému rozhlasu - Radiožurnálu šéf úřadu Igor Němec.
Kamery má podle inspekce 1400 škol z celkových 5000, umístěny jsou nejčastěji na chodbách, v šatnách a počítačových učebnách. Školy prý mají kamery hlavně kvůli bezpečnosti, některé však přiznávají, že tak sledují i chování žáků.
Záznamy se musejí za den smazat
Školy také musejí zajistit, aby se k záznamům z kamer nedostal nikdo nepovolaný, záznamy navíc nesmějí uchovávat déle než 24 hodin. Z dotazníku školní inspekce však vyplývá, že některé školy uchovávají pásek i týden nebo čtrnáct dní.
Pokud by se rodičům nelíbilo, že jejich děti jsou sledovány, právník David Strupek radí podle ČTK obrátit se na soud. Pokud by rodiče uspěli, škola by musela kamery odstranit a nabídnout satisfakci, tedy zřejmě buď omluvu, nebo nějakou menší finanční částku.
Demonstrace proti kamerám byla úspěšná
Pouhých šest dní vydržel v listopadu roku 2006 nový kamerový systém na soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého v Praze. Studenti se proti němu vzbouřili, jejich rodiče se za ně postavili.
Studentská revolta začala v pondělí ráno poté, co byl kamerový systém ve čtvrtek předchozího týdne namontován a zprovozněn. Studenti místo vyučování demonstrovali před školní budovou. Pak se většina z nich podepsala pod petici a večer při třídních schůzkách se k nim přidala i většina jejich rodičů.
„Kdyby byl kamerový systém jenom u vstupu, na chodbách a v šatnách, tak bych to chápal jako prevenci krádeží a vůbec ochranu studentů. Jenže ve třídách je to zbytečné. Navíc v této škole nikdy nebyly takové výchovné problémy, které by to ospravedlňovaly. Ještě tristnější mi to připadá v souvislosti s tím, že je to humanitní gymnázium a čí jméno nese,“ řekl tehdy Právu jeden z rodičů Petr Slabihoudek.
„Když jsme to zjistili, připadalo nám to strašné. Představte si, že se bojíte i jenom poškrábat, abyste někomu, kdo vás sleduje, nepřipadal směšný,“ uvedl jeden z členů petičního výboru Adam Ondráček.
Kamery na pracovišti: krajní řešení
Školy ovšem nejsou jedinými pracovišti, kde se lze s kamerovými systémy setkat. Na obecná úskalí jejich instalace upozorňuje odborník na pracovní právo Ladislav Jouza:
„Možnost zavedení kamerového systému na pracovišti je nutno posuzovat podle Listiny základních práv a svobod, Zákoníku práce, občanského zákoníku a v určitých případech i podle zákona na ochranu osobních údajů,“ říká.
„Kamery může zaměstnavatel použít, pokud nedojde k zásahu do ochrany soukromí zaměstnance a pokud by účelu, který tím sleduje - například zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dodržení technologického postupu, kontroly docházky na pracoviště - nemohl dosáhnout jinak,“ upozorňuje Jouza.
Každý Brit je denně 300krát nahrán
Evropským a dokonce i světovým rekordmanem v počtu bezpečnostních kamer je dlouhodobě Velká Británie. Několik let stará zpráva vědecké skupiny Surveillance Studies Network uvádí, že na 14 Britů připadá jeden umělý „strážce“. Každý občan je tak v průměru denně 300krát nahrán.
Studie varuje, že Spojené království se stalo společností, kde může stát kontrolovat život lidí minutu po minutě. Stačí vyhodnotit kamerové záznamy, přidat záznamy, jak lidi platí kartami a kam cestují. Vědci upozorňují, že lidé budou v budoucnu ještě pod větším „dohledem“. Třeba kvůli zavádění nových biometrických prvků v osobních dokladech nebo narůstání dozoru na práci zaměstnanců ve velkých firmách.
Unie před objektivem
V řadě států EU patří už bezpečnostní kamery k běžnému vybavení škol, v těch britských běžně sledují i prostor umyváren na toaletách. Speciální opatření si tam kvůli šikaně vyžádali rodiče. Za dodržování zákonů s provozem systému nese odpovědnost vedení školy, které musí dodržovat mimo jiné zákon o ochraně osobních dat a soukromí nahrávaných studentů.
Počet kamer je v EU podle odborných studií zatím nejnižší ve Skandinávii a v nových členských zemích.