Článek
Už od vzniku jejich vědního oboru se biologové snažili vypozorovat, popsat a pochopit vzorce, na nichž stojí rozmanitost druhů. Jinými slovy, jak se stane, že se jeden kmen rozvětví do mnoha druhů a stane se z pohledu evoluční biologie „úspěšným“? Základní otázka zní: rozhoduje nějaký konkrétní faktor v biologii živočichů o tom, jak vysoký bude počet spřízněných druhů? Spočívá tajemství evolučního úspěchu některých skupin živočichů například v tom, že mají hlavu, údy nebo oči?
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Tereza Ježková, v USA působící vědkyně českého původu, společně s kolegou Johnem Wiensem z katedry ekologie a evoluční biologie na University of Arizona přispěli k vyřešení této záhady. Napřed ustanovili osmnáct vlastností, které se vztahovaly k anatomii, rozmnožování a způsobu života. Potom zkoumali, jak se každý rys vztahuje k počtu druhů z každého kmene, a také k rychlosti, s jakou se počet druhů v čase zvyšoval. Výsledky studie publikovali v časopisu American Naturalist.
Překvapiví vítězové
Ježková a Wiens nakonec zjistili, že ty nejúspěšnější kmeny se vyznačují tím, že mají kostru (vnitřní nebo vnější), žijí na souši a parazitují na jiných živočiších. To, jestli mají hlavu nebo třeba komplexní oběhovou či trávicí soustavu, je nakonec z pohledu „evolučního úspěchu“ poměrně nedůležité.
„Parazitický způsob existence není propojen s žádnými dalšími vlastnostmi, takže se zdá, že má sám o sobě velký dopad,“ řekl spoluautor studie John Wiens. „V jednom hostiteli mohou přežívat různé parazitické druhy. Například na jednom hostitelském druhu parazituje třeba deset druhů hlístic. Pokud se tento druh evolucí rozdělí na dva, změní se i parazitující druhy, a po čase jich místo deseti máme dvacet.“
Vědci sáhli ke statistickým nástrojům, aby se dobrali toho, zda jedna izolovaná vlastnost, jako je například parazitický styl života, může odstartovat diverzifikaci druhů. Postupným testováním a redukováním dospěli ke třem výše uvedeným proměnným, které podle nich stojí za druhovou pestrostí na Zemi.
Mnohé unikátní druhy žijí v mořích a oceánech. Snadno o ně můžeme přijít
Autoři se ve své studii nezabývali už vymřelými prehistorickými živočichy. „Chtěli jsme zjistit, jaké mechanismy ovlivňují rozmanitost druhů, kterou vidíme dnes,“ vysvětluje Wiens. „Kdo jsou vítězové, a kdo poražení ve hře zvané evoluce?“
Mezi vítězi jsou tedy hlavně suchozemské druhy. Podle Wiense je dnes život v mořích ve velkém ohrožení kvůli zvýšené kyselosti, způsobené emisemi. „Mnohé unikátní druhy žijí v mořích a oceánech. Snadno o ně můžeme přijít. Celé skupiny živočišných druhů, které žijí na Zemi stovky milionů let, jsou nyní na samém pokraji vyhynutí. Evoluce hraje dlouhodobě proti nim a lidská činnost je nakonec odsoudí k záhubě. Je to smutné.“
Vymírání druhů je navíc řetězovou reakcí, upozorňuje Wiens. Když vymře jeden živočišný druh, zmizí s ním brzy i další, které jsou na nich závislé.