Článek
„Babička mi říkala, že na jednom světovém poháru jsem byl nejmladší účastník, byly mi asi čtyři roky. Ale nepamatuju si to,“ směje se Daniel při otázce, kam až sahají začátky jeho raketového modelářství.
Svůj poslední úspěch má přece jen v lepší paměti. Od srpna 2025 se může pyšnit titulem juniorský mistr světa mezi jednotlivci v královské kategorii maket S7. „Byl to skvělý pocit,“ řekl k tomu.
A co všechno vlastně porota na závodech posuzuje? „U maket hodnotí vzhled rakety, její start a jestli se všechny padáky otevřely. Byl to můj první let s touto novou maketou,“ ukazuje žák sedmé třídy na šedočervený, asi metr vysoký lehký stroj složený z několika částí. Vítěznou raketu má, podobně jako i mnoho dalších, vystavenou v přízemí raketo-modelářského klubu v Krupce na Teplicku.
„Když s ní Daník vyletěl, měl na MS nejlepší start, měl i lepší start než všichni senioři, nikdo nezískal tolik bodů jako on,“ říká o svém vnukovi pyšně Věra Pavková. Jeho vítězství prý skoro štěstím oplakala. Další medaili pak přidala jeho mladší sestra Rosálie a uspěli také jako tým společně s dalšími dětmi.
„Všichni je chválili, že jako tým pracovali nejlépe a navzájem si pomáhali. To mi dělá radost, bude se jim to hodit do života,“ myslí si paní Věra.
Samotné modelářství vnímá jako skvělý koníček pro děti od 4 do 15 let, které zdejší klub navštěvují. Manuální zručnost se podle ní u mladých postupně vytrácí a tady ji mohou rozvíjet. „U nás můžou spojit trpělivost s prací rukama a hlavou. Když to pak všechno dají dohromady, můžou postavit krásné věci, závodit a být úspěšní,“ shrnuje babička, sedíce v místnosti plné modelů.
Čím lehčí, tím lepší
I Danielův otec, podobně zapálený do raketového modelářství, oceňuje, že jde o komplexní koníček. „Raketový modelář musí být zároveň fyzicky zdatný, protože si pro model musí doběhnout tam, kam dopadl. A někdy jsou to i desítky kilometrů,“ upozorňuje Martin Pavka.
Teď už na modelářství nemá tolik času, ale i on s bratrem dříve navštěvoval tuzemské soutěže a mezinárodní poháry. „Nejvíc si cením toho, že jsem byl mistr světa jak v jednotlivcích, tak v týmech; to bylo na mistrovství v roce 2002 v Česku,“ prozrazuje svůj největší úspěch.
Před 23 lety si také odnesl sošku z každoroční soutěže pro nejtalentovanější české děti nazvané Zlatý oříšek. V loňském roce ji navíc porota přiklepla i jeho synovi. „Podle organizátorů jsme zatím jediní, komu se něco takového v historii soutěže podařilo,“ usmívá se Martin.
Ten se živí jako konstruktér strojů a zda ho bude syn následovat nejen ve Zlatém oříšku, ale také ve výběru povolání, ještě ani jeden netuší. V jednom má ale třináctiletý sedmák jasno – u modelářství raket chce zůstat co nejdéle. „Chytlo mě to a baví mě to,“ potvrzuje.
V dílně prý po škole tráví každý den hodinu až tři nebo doma na počítači modeluje části raket, které pak tiskne na 3D tiskárně. Modely, a to nejen raket, ale třeba i letadel, si v klubu děti vyrábějí od píky – jak pro zábavu, tak právě na závody.