Článek
Féničané byli vyspělou starověkou civilizací, která vynikala vzdělaností i obchodními schopnostmi.
Počátkem 1. tisíciletí př. n. l. si féničtí obchodníci postupně podmanili střední i západní Středomoří a založili zde množství osad.
Jednou z nich bylo roku 814 př. n. l. i slavné Kartágo. To se brzy stalo námořní i obchodní velmocí, která konkurovala samotnému Římu. Výsledkem jejich soupeření o moc a vliv byl konflikt známý jako punské války.
Nicméně v době, kdy se Kartágo stalo významnou mocností, neměli jeho obyvatelé již téměř žádnou genetickou spojitost s levantskými Féničany, kteří jej založili, konstatuje studie zveřejněná v dubnu v časopise Nature.
- Féničané byli starověký semitský národ, který obýval pobřežní oblast Levanty neboli území dnešního Libanonu, Sýrie a Izraele. Byli vynikajícími mořeplavci, obchodníky i řemeslníky. Založili mnoho významných obchodních kolonií, jako bylo Kartágo, Cádiz či Palermo. Termín Féničané je odvozen od řeckého slova pro purpur, neboť na toto vzácné barvivo měli obyvatelé Levanty téměř monopol.
- Punové je označení pro Féničany žijící v koloniích v centrálním a západním Středomoří. Kromě obyvatel ve fénických osadách na Sicílii, Sardinii, Ibize nebo v jižním Španělsku k nim patřili též Kartáginci. Z lingvistického hlediska pochází název Punové z latinského Poeni odvozeného od řeckého Foiníkes užívaného pro Féničany.
Analýza genomů z různých archeologických nalezišť
„Zjistili jsme překvapivě malý přímý genetický přínos Féničanů z oblasti Levanty pro punské populace v západním a středním Středomoří,“ uvedl pro online zpravodajský portál Phys.org Harald Ringbauer z německého institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku, který je jedním z autorů studie.
Mezinárodní tým vědců detailně analyzoval genomy z lidských ostatků, které pocházely ze 14 fénických a punských archeologických nalezišť na Pyrenejském poloostrově, Sicílii, Sardinii, Ibize, v Levantě a severní Africe, včetně samotného Kartága.
Z časového hlediska se jednalo o ostatky z doby od 6. do 2. století př. n. l., zahrnovaly tak i rok 146 př. n. l., kdy bylo Kartágo na konci třetí punské války zničeno.
Naopak starší ostatky nebylo možné získat, neboť jak informuje web Science, většina Féničanů, kteří zemřeli během prvních staletí expanze, byla zpopelněna, čímž byla zničena jejich DNA.
A paper in @Nature suggests that the people of Carthage were not closely related to those from the founding Phoenician culture. The findings shed light on the forces that shaped the origins of the Carthaginians and the acquisition of their culture. https://t.co/yRQrNvN6QK pic.twitter.com/V70KyB8H9w
— Nature Portfolio (@NaturePortfolio) April 23, 2025
Genetická různorodost obyvatel punského světa
Nová studie každopádně odhalila, že Punové ze středního a západního Středomoří byli geneticky velmi pestrou skupinou.
Toto odhalení je velmi nečekané, protože obyvatelé zdejších punských osad si po staletí udržovali silné kulturní vazby na své levantské kořeny, včetně jazyka, písma či náboženství.
„Genetický profil punského světa byl mimořádně heterogenní, přičemž největším genetickým zdrojem byli lidé podobní současným obyvatelům Sicílie, Řecka a ostrovů v Egejském moři. Mnoho jedinců mělo též původ spojený se severní Afrikou,“ dodal David Reich, profesor genetiky a evoluční biologie člověka na Harvardově univerzitě, který se na studii též podílel.
Kosmopolitní společnost
Kdy a proč k tomuto genetickému posunu došlo, není zcela jasné. Vědci nicméně předpokládají, že jedním z důvodů bylo míšení levantských Féničanů s místními populacemi. Vliv na změnu genetického profilu měla i mobilita v rámci punské říše.
Pomocí analýzy genomů se totiž v rámci studie podařilo identifikovat několik vzdálených příbuzných včetně dvou jedinců, kteří byli bratranci druhého nebo třetího stupně. Zatímco ostatky jednoho byly nalezeny v Birgi na Sicílii, ostatky druhého v Kerkouane v Tunisku.
„Toto zjištění naznačuje, že velkou roli ve starověké středomořské společnosti hrály též rozmanité demografické procesy, díky kterým se obyvatelstvo mísilo i na překvapivě velké geografické vzdálenosti,“ doplnil Ilan Gronau, profesor informatiky na Reichmanově univerzitě v izraelské Herzliji, který je dalším autorem studie.
Phoenician-Punic civilization: Their #culture spread across the #Mediterranean mainly by a dynamic process of cultural transmission & assimilation. Study by @HaraldRingbauer, @IlanGronau, David Reich & colleagues in @Nature. #aDNA https://t.co/O1otX7j5Tt & https://t.co/4ZvCYPJNm4 pic.twitter.com/9zMcnAEX4F
— MPI-EVA Leipzig (@MPI_EVA_Leipzig) April 23, 2025
Nesoulad genetiky s kulturní kontinuitou
Aktuálně publikovaná studie tak narušila všeobecně rozšířené přesvědčení, že pokud je nějaká civilizace či kultura úspěšná, její nositelé budou též úspěšně šířit své geny.
V oblasti centrálního a západního Středomoří se naopak zdá, že fénická kultura se zde šířila spíše prostřednictvím kulturního přenosu a asimilace, neboť v punských lokalitách žili lidé s velmi rozdílnými genetickými profily předků.
V neposlední řadě nová studie pomohla poodhalit sílu, kterou v sobě analýza starověké DNA skrývá. Mohla by lidstvu pomoci lépe pochopit původ či mobilitu civilizací, o kterých nemáme dostatek přímých historických záznamů.
