Článek
Erupce Vesuvu, jejíž zkázu do detailů popsal jeden z přeživších Gaius Plinius mladší, téměř před 2000 lety pohřbila pod nánosy popela kromě Herculanea i známější Pompeje a osady Stabie a Oplontis.
Obyvatele zastihla katastrofa nepřipravené a mnoho z nich zatuhlý popel věrně zachytil v posledních okamžicích jejich života.
Nejen Pompeje. Zkáze neuniklo ani méně známé Herculaneum
Pozůstatky muže se „skleněným mozkem”, který byl pravděpodobně hlídačem ve svatyni a podle stanice BBC mu bylo mezi 20 a 30 roky, objevili archeologové v Herculaneu již v 60. letech minulého století.
Vykopávka Herculanea, v pozadí Vesuv
Tým vedený forenzním antropologem Pierem Paolem Petronem z neapolské univerzity zjistil, že mozková tkáň hlídače se proměnila ve sklo (takzvaný proces vitrifikace) působením teploty až 520 stupňů. Její hodnotu vědci určili na základě kusu spáleného dřeva ležícího opodál.
„Nalezené černé úlomky naznačují, že extrémní sálavé teplo dokázalo zapálit tuk v lidském těle a odpařit měkké tkáně,“ stojí v jejich studii, publikované v odborném magazínu New England Journal of Medicine.
Důležitý byl i následný silný pokles teploty
K vitrifikaci přispěl také prudký pokles teploty, který po návalu extrémního sálavého horka následoval.
Urychlovač přečte svitky od Vesuvu
Mozkovou tkáň člověka se podle agentury AP podaří nalézt jen zřídka. A pokud ano, většinou má hladkou a mýdlovitou konzistenci.
Něco takového se našlo u tkáně obětí erupce italského vulkánu například v oblasti hrudníku – výslednou hmotu (směs kostí a substance v podobě želé) lze srovnat například s nálezy u lidí, kteří zemřeli při bombardování Drážďan či Hamburku během 2. světové války.
