Článek
Česko a Evropa čelily jedné z nejvýraznějších vln veder posledních let. Mimořádně teplé a suché bylo už jaro a extrémně suchý byl i loňský rok. Čekáte, že se situace v Česku bude zhoršovat?
Se suchem se budeme potýkat v průměru častěji než teď. Vysvětlení je jednoduché. Obecně čekáme, že teplota poroste. Srážky zůstanou přibližně stejné, ale možná budou trochu jinak rozložené v průběhu roku. Některé modely naznačují, že přibydou zimní srážky a mírně ubydou srážky letní. A všechny tyto změny sníží dostupnost vody v krajině.
Kvůli vyšší teplotě se prodlouží vegetační doba. Krajina bude tedy potřebovat více vody a voda bude častěji chybět. Jarní sucho, které většinou zaznamenáváme v květnu nebo v dubnu, bude běžnou součástí počátku vegetační sezony. Potom budeme mít v letních měsících delší období, kdy bude vláhy nedostatek.
Které regiony sucho ohrožuje nejvíc?
Tradičně jižní Moravu, Poohří nebo Polabí. To jsou oblasti, které se se suchem v Česku spojují pravidelně. V současnosti se sucho bohužel posouvá také na Hanou nebo do východních Čech.
To všechno jsou ale oblasti, které mají velkou výhodu v tom, že mají hluboké, relativně humózní půdy (půdy s vysokým obsahem živin pro rostliny – pozn. red.), které mají vysokou schopnost zadržovat vláhu. A to i přesto, že se jejich vlastnosti v průběhu posledního století spíš zhoršují. Tyto půdy jsou navíc často napojeny na hladinu podzemní vody, která je relativně blízko pod povrchem, a stabilizují tak produkci.
Větší problém je v tom, že sucho teď postupuje i na Českomoravskou vrchovinu a obecně do podhůří, do vyšších poloh, kde máme půdy spíše hlinitopísčité, případně velmi mělké. Jejich schopnost zadržovat vodu je nízká a půdy mají většinou výrazně horší vlastnosti.
Vrchovina v současnosti zažívá produkční boom, nikdy za dobu moderního zemědělství jsme tam nedosahovali takové produktivity. Momentálně jsou tam skoro optimální podmínky, protože se zvyšuje teplota, prodlužuje vegetační doba a srážky jsou pořád relativně vysoké. Ale protože teplota dál poroste a srážky budou pořád stejné, tak tam bude méně vláhy a současně se bude zvyšovat pravděpodobnost i intenzita sucha. A tak budou roky, kdy to sucho bude mít opravdu zásadní dopad. A na to není ta oblast zvyklá.
Je sucho způsobeno tím, že je vody málo, nebo tím, že se nedrží v půdě?
To, že vlastnosti našich půd a charakter krajiny nejsou optimální, víme. Ale současně je potřeba připomenout, že když bylo velké sucho mezi lety 2015 a 2019 v Česku i v Rakousku, tak byl dopad na zemědělství v obou zemích podobný.
Stejné to bylo s kůrovcovou kalamitou. Ta postihla kromě Česka i Rakousko a velkou část Německa. To znamená i oblasti, ve kterých například kolektivizace a další změny, které negativně ovlivnily naši krajinu, neproběhly. Dopady této kalamity tam přesto byly velmi podobné jako u nás.
Pokusím se to přirovnat například k místnosti bez oken. Tam prostě denní světlo nikdy nebude. Můžu zlepšit podmínky takového pokoje třeba umělým osvětlením, ale pořád to bude místnost bez oken a bez výhledu. Kvalita života v takové místnosti nikdy nebude taková jako v té, kde je výhled, kde se dá normálně větrat a otevřít okno a kde je dost denního světla.
Takže kdybychom měli pestřejší půdy, zmírnilo by to sucho, ale nedokázalo by to suchu zabránit. Dopady probíhající klimatické změny jsou totiž větší a silnější než naše schopnosti jim čelit. Máme k dispozici nástroje, které pomáhají krajině a mohou zlepšit stabilitu produkce, ale nedokáží zvrátit klimatický trend.
Jak se změny klimatu projevují v evropském zemědělství?
Záleží na oblasti. Středomoří zažívá nárůst teplot a daleko častější nepříznivé podmínky kvůli suchu. Příkladem je Pádská nížina v severní Itálii. Oblast v minulosti relativně bohatá na vodu si v suchých epizodách 2022 až 2023 sáhla skoro na pomyslné dno a v řece prakticky nezbývala voda. Důmyslné zavlažovací systémy byly ochromeny a dopady na zemědělství byly velké.
Severní Evropa se mění trochu jinak. Teplota se tam také zvyšuje, ale srážky spíš přibývají. A tím pádem se zvyšuje zemědělská produkce třeba v severním Polsku, v Dánsku, v jižní Skandinávii nebo na britských ostrovech. Proto vidíme pěstování vinné révy v Polsku, v Belgii, ale i ve Velké Británii. A to víno už nemá špatnou kvalitu. Rovněž pěstování kukuřice v jižní Skandinávii se už stává běžným.
Mezi tím leží pás území od zhruba pětačtyřicátého do pětapadesátého stupně severní šířky a sem patří také Česká republika. U nás se tyto trendy potkávají. Roste teplota a srážek je přibližně stejně. V průměru to vypadá, že by se vlastně nic měnit nemělo, ale to je bohužel zdání. Znamená to, že se ve střední Evropě spíš budou projevovat oba typy změny.
Jaké konkrétní dopady to bude mít na české zemědělství?
Především je potřeba říci, že zemědělci se změnám přizpůsobují už zhruba posledních pětadvacet let. Není to něco, co teprve plánují.
Letní sucha se dotknou hlavně kultur s dlouhou dobou vegetace, například luk, pastvin a pícnin, ale také chmelnic a vinic. Tam budou dopady výraznější než třeba u obilovin či řepky, třeba pšenice zvládá horší klimatické podmínky i sucho docela dobře.
Třeba chmel potřebuje ke svému dozrání období krátícího se dne. Vrchol jeho sezony může tedy přijít až po období letního slunovratu. Chmel je proto odsouzen k tomu, aby snášel vysoké teploty. Jeho pěstitelé na to reagují tím, že zavádějí zavlažování nebo mění polohy pěstování, ale to jsou vysoké náklady navíc.
Zároveň kvůli vyšším teplotám během zimy začíná vegetační sezona dřív, takže příroda ožívá třeba v únoru, kdy je noc ještě delší než den a kdy ještě bývají mrazy. To ohrožuje vinice, sady i drobné ovoce, třeba jahody.
Takže co bude růst na českých polích?
Stále více se budeme odklánět od dříve tradičních plodin, které jsou závislejší na dostatku vláhy, jako třeba brambory, a naopak se přikloníme k těm, které snáší lépe větší teplo. To znamená více kukuřice nebo slunečnic, ale třeba i sóji, čiroku nebo prosa.
A pozor, teplo ohrožuje i chovatele hospodářských zvířat. Ti musí počítat se stresem, který zvířatům působí vysoké teploty. A to daleko víc, než tomu bylo třeba před čtyřiceti lety.
Jaká opatření byste České republice doporučil v reakci na změny klimatu a na sucho?
Z pohledu zemědělství by byly ideální investice do závlah. Nemáme ale žádné dostatečně vysoké hory, které by zajišťovaly, že je v létě v oblastech, kde pramení řeky, dost vláhy. Pro zavlažování tedy nemáme moc zdrojů, a ty je potřeba posílit.
Je určitě dobré dál šlechtit plodiny na vyšší odolnost vůči suchu. A využívat technologie, které zlepšují vlastnosti půdy. Jde třeba o pěstování bezorebnou technologií, což je moderní způsob obdělávání půdy, který snižuje erozi a zvyšuje obsah organické hmoty v půdě, nebo mulčování, tedy pokrývání plochy pole vrstvou materiálu neboli mulče, která chrání půdu před vysycháním, přehříváním a erozí.
Může jít třeba o posekanou trávu nebo dřevní štěpku. Ale šlechtění i technologie zpracování půdy mají svoje limity a během dlouhých období sucha selhávají. Dokáží pomoci pouze v těch kratších a intenzivních.
Sucho ale nedopadá jenom na zemědělství…
Samozřejmě. Pokud trvá dostatečně dlouho, ovlivňuje i průmyslovou výrobu a energetiku. Například provoz vodních elektráren.