Článek
Čtyři týmy vědců z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR se na přelomu září a října vrátily na Chebsko, aby porovnaly, jak se početnost bělozubky tmavé v čase mění. Zajímalo je také, jak se na populaci teplomilného druhu projeví letošní horké a suché léto. Ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary odborníci kontrolovali známé lokality, hledali ale také na místech, která by mohla ukázat současnou hranici výskytu.
Výzkumníci zjistili, že bělozubka tmavá je v regionu silně vázaná na lidská sídla. Při kontrolních odchytech ji mimo zástavbu prakticky nenacházeli.
„Při podzimním monitoringu se objevila pouze v těsném sousedství zahrádkářské kolonie na okraji Chebu,“ uvedla Alena Fornůsková z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, která monitoring koordinuje.
Zajímavé zjištění vzešlo také z porovnání s původními druhy. V místech, kde je bělozubka tmavá početná, vědci prakticky nenacházeli původní bělozubku šedou. Zatím však není jasné, zda mezi oběma druhy skutečně dochází ke konkurenci a nový druh původní bělozubku šedou vytlačuje. Jednoznačně se zatím nepodařilo určit ani východní hranici výskytu.
Uprchlíci z Německa
Původem severoafrický druh se postupně šíří západní a střední Evropou směrem na sever a východ. V Česku je zatím znám pouze z Karlovarského kraje. Chebská pánev a údolí Ohře totiž podle vědců představují jeden z hlavních koridorů jeho šíření ze sousedního Německa.
Dosavadní monitoring ukázal, že bělozubka tmavá v regionu přibývá. První výskyt v Česku potvrdili vědci v roce 2022 u Nebanic na Chebsku. V roce 2024 ji potvrdili na 24 z více než 50 sledovaných lokalit a odchytili 156 jedinců. Loni ji zaznamenali na 33 lokalitách, celkem šlo o 111 bělozubek.
„Ze sousedních zemí víme, že bělozubka tmavá je konkurenceschopnější než ostatní druhy rejsků a bělozubek, které jsou zároveň menší. V Irsku například stojí za lokálním vymizením rejska malého. Ve Švýcarsku pak vytlačila oba menší druhy bělozubek, šedou i bělobřichou, z údolí Rhôny do vyšších nadmořských výšek,“ sdělil Jan Matějů, zoolog z Muzea Karlovy Vary.
S mapováním pomáhá i veřejnost
Řadu údajů z Chebska a Ašska získali výzkumníci také díky hlášením veřejnosti. Výskyt bělozubky tmavé se už podařilo potvrdit také v Kraslicích nebo Kynšperku nad Ohří. Do mapování se dosud zapojilo více než 200 lidí, kteří vědcům poslali přes 250 fotografií či videozáznamů a přibližně 60 vzorků tkání.
„Na občanské vědě je skvělé, že veřejnost není jen příjemcem výsledků výzkumu, ale přímo pomáhá vytvářet vědecká data. I fotografie drobného savce nalezeného na zahradě nebo přineseného kočkou pro nás může představovat velmi cenný údaj o tom, jak se naše fauna mění,“ vysvětlila Fornůsková.
V zapojení veřejnosti chtějí vědci pokračovat i v dalších letech. Pokud lidé najdou uhynulou bělozubku, případně ji přinese kočka nebo skončí v pasti, mohou zvíře vyfotografovat a poslat vědcům spolu s přesným místem a datem nálezu. U zajímavých nebo obtížně určitelných nálezů mohou odborníci požádat také o vzorek pro genetickou analýzu.
Právě na podzim a v zimě je přitom šance na setkání s bělozubkou vyšší. S ochlazením se drobní savci častěji stahují do lidských obydlí a hospodářských budov. Podle zkušeností vědců přichází nejvíce hlášení od veřejnosti v prosinci a lednu.
Jak poznat bělozubku tmavou? Zoubky, ouška a ocásek
- Bělozubky mají na rozdíl od rejsků bílé zoubky. Rejsci mají jejich špičky zbarvené železem do červena. Bělozubky poznáme také podle výrazných ušních boltců a odstávajících chlupů na ocase.
- V Česku se dříve vyskytovaly dva druhy bělozubek – šedá a bělobřichá. Nově příchozí bělozubka tmavá je větší než bělozubka šedá. Dospělý jedinec váží přibližně 11 až 14 gramů, zatímco bělozubka šedá jen 3 až 7 gramů.
