Článek
Novodobý Casanova tak promluví celkem třikrát. Kdo jsou ti, kteří mu propůjčili svou tvář a pro návštěvníky připravili ojedinělý zážitek, na který budou ještě dlouho vzpomínat?
Jako první promluví Vladimír Gončarov, rodák z ruského Krasnodaru, od roku 2000 sólista baletu Severočeského divadla v Ústí nad Labem. V ústeckém divadle vytvořil řadu rolí klasického i moderního repertoáru. Za roli Čobana v představení Cikánské kořeny/í se mu dostalo ocenění Ceny Thálie za rok 2008 a Ceny za nejlepší sólistický výkon na Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby 2008. Čtenáři Severočeského Metropolu ho zvolili za Osobnost roku Ústeckého kraje 2011 v kategorii kultura a za jeho přínos Ústeckému kraji v kulturní oblasti mu byla udělena Cena hejtmana Ústeckého kraje za rok 2012.
Gončarov pohybově ztvárňuje mladého Casanovu v romantických i temperamentních rytmech v expozicích duchcovského zámku od roku 2012. Ztělesňuje naplněný sen a nostalgickou vzpomínku na etapu Giacomova života, na kterou sedmdesátiletý stařík na zámku Duchcov vzpomínal nejraději. Historické reálie související s životním příběhem Casanovy a jeho pobytem u hraběte Valdštejna v Duchcově inscenuje návštěvníkům zámku netradičním způsobem – prvky klasického baletu. Jak vnímá své působení v roli Casanovy a čím je tato role v rámci zámeckých oživených prohlídek pro něj výjimečná?
Giacomo Casanova se zapsal do dějin jako osobnost poměrně složitá, v určitých ohledech nazíraná jako kontroverzní. Muž mnoha tváří je dodnes vnímán především jako nejslavnější milovník a svůdník v dějinách, znalci však více oceňují jeho kvality literáta, cestovatele, nadaného společníka či dobrodruha.
Která z tváří Giacoma Casanovy je nejbližší vám? Která se vám zároveň nejlépe interpretovala před návštěvníky zámku?
Vladimír Gončarov: „Na ztvárnění, samozřejmě, milovník a svůdník. A v druhé řadě i dobrodruh a cestovatel. Je to spojené jedno s druhým. Pro mě osobně láká v postavě Casanovy kvintessence člověka, který věří sobě.“
V průběhu sezóny se na zámku Duchcov konala řada akcí, jejichž ambicí bylo připomenout historické reálie a souvislosti se zdejším pobytem Casanovy. Do této připomínky jste se zapojil vašim vystoupením i vy. Je nějaký zážitek ze zámeckých expozic či z kontaktu s návštěvníky, na který rozhodně nezapomenete?
V. G.: „Zážitků bylo několik. Ale ten silnější, nebo bych řekl dojemnější, byl jednoznačně výraz úleku malé holčičky při spatření mě jako ducha Casanovy v tajemné komnatě. Ta tomu opravdu věřila a prožívala to. Casanova by byl šťastný, že mohl pro ni dopřát takový zážitek. A vlastně i pro mě.“
Co byste rád vzkázal jako novodobý Casanova návštěvníkům zámku?
V. G.: „Umění není nuda, přežije všechny sedimenty a osloví každého, jen já se nepovažuji za novodobého Casanovu.“