Článek
Místo Papouška Brejlovec
Program jízdy měl být v sobotu i v neděli jako přes kopírák. Modrá tendrovka Papoušek odtáhne historické vagóny z pražského Masarykova nádraží do muzea ČD v Lužné u Rakovníka a zpátky. V sobotu to vyšlo.
„Taky fotíte Brejlovce?” ptal jsem se zlomyslně fotografů, číhajících podél kolejí v Hostivicích. Do čela nedělního vlaku se kvůli poruše místo parního Papouška postavil dieselový Brejlovec, lokomotiva sice krásná, ale navzdory historizujícímu nátěru jen stěží historická. Papouška zradilo přetlakové víčko, a do budky strojvůdce se valila pára pod tlakem šestnácti atmosfér. S tím se na trať vyjet nedá...
A tak se zdálo, že "pod parou" toho dne bude jen pár štamgastů v nádražních restauracích.
Uzel Buštěhradské dráhy
Lužná u Rakovníka, kde je dnes muzeum ČD, byla důležitým železničním uzlem na Buštěhradské dráze. V prostoru bývalého depa, točny, dílen a výtopen vzniklo muzeum, kde je soustředěna sbírka parních i dieselových lokomotiv. Některé byly svého času zcela běžné, jiné byly vyrobeny v malosériích a některé dokonce jako prototypy jen v několika kusech.
Čest parních lokomotiv nakonec zachránily funčkní, čistě parní modely (které za pětikorunu vozily děti po malém okruhu), jedna bafající úzkorozchodná mašinka a především důstojně dýmající lokomotiva zvaná roztomile Kremák. Ta jako revanš za rozbitého Papouška vedla odpolední vlak alespoň do Stochova a zpátky.
„Rozjet páru, na to nestačí otočit klíčkem jako v autě,” usmál se strojvůdce v budce Kremáka, zatímco krátkou lopatou házel do kotle uhlí. „Je to těžká a zdlouhavá práce, například každá lopata uhlí váží asi deset kilo.”
„Člověk do toho musí být trochu blázen, že?”
Strojvůdce přikývl a pohladil Kremáka lopatou po dvířkách kotle. „Vždyť tahle mašina je z roku 1946 - o rok starší než já...”
Exponáty na točně
Na staré točně si člověk teprve uvědomí, kolik důmyslu a vynalézavosti museli naši předkové vynaložit během dlouhého vývoje parních lokomotiv. Vědomostí a dovedností, které jsou dnes prakticky zbytečné a zapomenuté. Na točně stojí mnoho slavných lokomotiv.
Čeká tu malý Kafemlejnek, velké Mikádo i obrovský Albatros. Nevím přesně, kolik jich tam je, ale moji synové mě donutili vylézt po schůdkách každé z nich. Až mi přišlo líto, že muzeum není lépe organizované, třeba chronologicky, nebo podle kategorií lokomotiv na nákladní, rychlíkové, osobní...
Chybí tu nějaký konkrétní cíl a muzeum tak působí jen jako neuspořádané skladiště. Sám jsem se o to svého času zajímal a dodnes o lokomotivách něco vím, ale na všetečné dětské dotazy to dávno nestačí. Ani popisné texty bohužel nejsou všude a málokterý železničář v muzeu byl tak ochotný a hovorný, jako strojvůdce Kremáka.
Když kluci mluví o tom, jak „Brejlovec táhl Papouška”, tak se to ve školce sice špatně vysvětluje, ale není pochyb, jak emotivní zážitek pro dětské duše to byl. A tak nezbývá, než popřát Papouškovi i všem nadšencům z Muzea ČD do nadcházející sezóny víc štěstí, protože pára na kolejích je nesmírně poučná i poetická.
Muzeum je otevřeno od 25. dubna do 28. října vždy o víkendech a státních svátcích, v závislosti na roční době i některé dny navíc.
