Výstava v Dobré Vodě u Hartmanic dokumentuje utajovaný nacistický projekt T4

Nehodné žití aneb Nacistická eutanazie je název výstavy, která byla zahájena v Muzeu Dr. Šimona Adlera.

V roce 1939 Hitler pověřil Philippa Bouhlera a Karla Brandta organizací masové likvidace nemocných a postižených osob.   

„Tzv. organizace T4, jejíž název byl odvozen od sídla v Berlíně, Tiergartenstr. 4, zřídila v letech 1940-1941 v Německé říši šest ústavů, v nichž měla být prováděna ´eutanázie´. V Brandenburgu byla použita budova bývalé věznice, v Grafenecku, Hartheimu, Pirně-Sonnenstein, Bernburgu a Hadamaru ústavy pro duševně nemocné a postižené. Ve všech ústavech T4 byly zřízeny plynové komory, v nichž byli pacienti likvidováni oxidem uhelnatým,“ uvádí se v publikaci, kterou je možné na výstavě zakoupit.

Od ledna 1940 do srpna 1941 bylo v rámci této akce zavražděno přes 70 000 lidí. Většina personálu byla poté převelena do akce Reinhard, během níž bylo povražděno 1 750 000 Židů.

Samotné vraždění mělo svá pravidla – po příjezdu na místo byli pacienti přivedeni do přijímacích prostor, kde se vysvlékli a posléze byli „vyšetřeni“. Ve skutečnosti při této proceduře lékaři vymysleli příčinu smrti, která byla následně uvedena v oficiálním dokumentu.

„Potom byly oběti fotografovány a pod záminkou osprchování odvedeny do plynové komory. Po jejich usmrcení byly tělesné ostatky vytaženy obsluhou krematorií. Ta měla před spálením mrtvol ještě za úkol vyndat obětem zlaté zubní protézy,“ uvádí publikace.

Není třeba zdůrazňovat, že zabíjeny byly i děti. Výnosem ze srpna 1939 byla nařízena hlásná povinnost u postižených novorozenců. Byla také zřízena tzv. zvláštní dětská oddělení, v nichž pak probíhalo usmrcení dětí. „Roku 1942 bylo takové oddělení s celkem asi 200 lůžky zřízeno v Dobřanech,“ uvádí publikace.

Od roku 1942 byly postižené děti židovského původu posílány do Terezína, kde musely žít v hrozných podmínkách. Žádné z nich nepřežilo.

Akce T4 byla oficiálně ukončena v roce 1941. To však neznamená, že by postižení pacienti nebyli dále zabíjeni. Změnily se pouze metody vraždění, které bylo dále prováděno snižováním přísunu potravy, nedostatečnou péčí a vybranými léky.

Při prohlídce výstavy se vám začnou v hlavě honit nejrůznější myšlenky. Začnete si klást otázky, kam až může dojít fanatismus určitých lidí a co je opravňuje rozhodovat o životě a smrti jiných. Také vás napadne, proč se do takových nehumánních projektů, jakým byla  akce T4, zapojují i lékaři. Z donucení? O tom lze dost pochybovat.

Výstava, která je k vidění až do 31. května, je velice důležitým počinem právě v dnešní době, kdy opět vzrůstá tendence překrucovat některé historické události a jednostranně vykládat dějiny. Zlo musí být vždy vykládáno jako zlo a nikdo nemá právo to měnit.