Článek
„Budu hrát staré i nové, s kytarou, mandolínou, violou, fujarou i flétnou,” vzkázal holešovskému publiku písničkář, který v lednu oslavil sedmdesátiny.
Při té příležitosti vydal desku - čtyřalbum svých starých písní s názvem Podkrovní pásky. Limitovaná edice čtyř CD Mertových slavných domácích nahrávek z roku 1976 čítá dohromady téměř čtyřicet písní.
Vladimír Merta vystudoval na FAMU filmovou a televizní scénáristiku a režii. Jako mladý tíhl také k malbě a poezii, život ho však oklikou vedl především k hudbě, díky níž je u veřejnosti známý nejvíce.
Své první album Ballades de Prague vydal v roce 1969 v Paříži. Prosadit svou tvorbu často inspirovanou českou poezií v rodném Československu bylo však s ohledem na nepřízeň komunistů mnohem složitější. V sedmdesátých letech mu přesto vyšla alba Pravda o Marii a P. S. Následovaly další LP desky a v roce 1986 Merta získává také Zlatou portu.
Vladimír Merta v současnosti často vystupuje v triu spolu s houslistou Janem Hrubým a kytaristou Ondřejem Fenclem. V této sestavě také začátkem února oslavil své sedmdesátiny v pražském Paláci Akropolis.
Velmi bohatá je také Mertova spisovatelská a filmová tvorba. Napsal několik knih včetně spoluautorství na dětských omalovánkách. Knižně vydal i své hudební texty. Jako scénárista se například podílel na filmovém dramatu Opera ve vinici (1981) a napsal hudbu k filmové trilogii Werichova Fimfára (2002, 2006 a 2011). Zahrál si také ve filmu Čtyři slunce (2012).