Hlavní obsah

Veškerou techniku miluji a na výstavě to bude znát, říká výtvarník Petr Ptáček

Novinky, Miroslav Moravec

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Zanedlouho, v pátek 12. dubna, zahájí vernisáží v kutnohorském Knihkupectví a galerii Kosmas svoji další autorskou výstavu malíř, grafik a výtvarník Petr Ptáček. Připravuje ji společně s regionální uměleckou agenturou ArcusGallery. Výtvarníka jsme proto požádali o krátký rozhovor.

Foto: Miroslav Moravec
Článek

Chystáte v Kutné Hoře výstavu svých litografií a akvarelů pod mnohoznačným a mnohoslibným názvem Zamilovaný motor... Co si za ním máme představit, jaká bude náplň připravované expozice?

Četba knihy Dědeček automobil s ilustracemi Kamila Lhotáka (nevím, zda jsem strávil více času čtením, nebo studováním ilustrací) v příliš ranném věku způsobila pravděpodobně moji náklonost k tomu „výbušnému zlotvoru“ kterým je motor. Mnoho z nás se svými stroji mluví a hladí je po palubních deskách a většina strojů má i svá jména. Kdo četl knihu Oheň na Měsíci od Normana Mailera, ví že stroje mají i ducha. Podle kapitoly v knize nazvala skupina Police i svou desku Ghost in the Machine. Veškerou techniku od automobilů, letadel, lokomotiv až po ponorky a vzducholodě včetně všeho s nimi svázaného, jako jsou čerpací stanice či plechovky od motorového oleje, miluji a na výstavě to bude znát.

V posledních dnech jste hodně času trávil v proslulé litografické dílně v pražské Říční ulici. Jak dlouho s ní spolupracujete a jak jste tam spokojen?

V litografické dílně v pražské Říční ulici vznikla většina mých děl v této grafické technice, starší díla jsem si tiskl sám, díky Janu Tůmovi, v jehož litografické dílně jsem se neoficiálně této technice vyučil na začátku devadesátých let minulého století. Od roku 1994 jsem díky šťastné shodě okolností mohl tuto techniku předávat studentům na pražské AVU. Snažím se Martinovi Boudovi, který se svým synem Matějem nyní dílnu provozuje, do práce moc nemluvit, protože vím, jak je ta technika náročná sama o sobě. V dílně a s dílnou spojenými akcemi jako je například Beerfest v Říční jsem potkával i tatínka Martina Boudy, Jiřího Boudu, dědečka Cyrila Boudu jsem, žel, už nestihl. Martin Bouda je sám výtvarníkem a absolventem AVU u profesora Ladislava Čepeláka, nechám si tedy od něj rád poradit.

Objeví se tedy na kutnohorské výstavě i novinky, které jste u našeho předního litografa Martina Boudy vytvořil?

Ano, jedna litografie z konce loňského roku a dvě z letošního.

Dlouhodobě a soustavně se také věnujete známkové tvorbě. Mohou se návštěvníci kutnohorské výstavy těšit alespoň na několik ukázek?

Rád se pochlubím ukázkou, ale budou to jen digitální kopie, originály návrhů na známky putují do Poštovního muzea.

Součástí vernisáže bude i dobročinná aukce několika Vašich litografií ve prospěch občanského sdružení Belveder, které se snaží zachránit barokní kapli na vrchu Vysoká. Na co byste případné zájemce nalákal, co jim nabídnete?

Protože málo maluji, budou to opět originální číslované litografie čili kamenotisky s mojí nezaměnitelnou formou a náměty.

Poslední otázka nemůže nemířit na Kutnou Horu jako takovou. Jak znáte město pod Svatobarborskou katedrálou a jaký k němu máte vztah?

Kdybych dostal otázku od cizince v Praze, které další město by měl navštívit, odpověděl bych Kutnou Horu. Dokonce jsem nedávno v rychlíku, který je v Kutné Hoře za hodinku, chvíli uvažoval, zda se nepřestěhuji, ale pravdou je, že Prahu asi nikdy neopustím...

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám