Článek
Kdo z příznivců filmů pro pamětníky by si nevzpomněl na lyrickou komedii, ve které návrat do rodného kraje propůjčí stárnoucímu muži nové mládí a on se rozhodne pro svobodnější a šťastnější existenci. Sedmdesát let starý snímek, který vznikl podle rozhlasové hry Josefa Tomana a který patří k oblíbeným titulům na televizní obrazovce, má i kvalitní herecké obsazení.
Vedle urostlého sympaťáka Františka Hanuse v roli Leopolda Koháka se v něm objeví i herci jako Růžena Šlemrová (Koháková), Svatopluk Beneš (profesor Korejnil), Meda Valentová (Šupitová), František Vnouček (komorník Francois), Evelyna Kinská (Helena), Jaroslav Marvan (Lebeda), Jindřich Plachta (Čtverylka) nebo Jarmila Smejkalová (Liduška).
Objevit se František Hanus (1916 - 1991) v českém filmovém světě o pár let dříve, určitě by těch milovnických rolí natočil podstatně víc. Byl to vlastně takový - jak kdosi trefně poznamenal - milovník na předělu. Na milovnické role mu už nezbývalo tolik času.
Řeka čaruje a možná ještě Poslední mohykán (1947) byly tečkou za jeho milovnickou érou, se kterou na dlouhá léta v českém filmu skončil i hvězdný kult. Pravda, šarmantní herec si ještě vychutnal divácký úspěch filmu Řeka čaruje, ale podobnou roli, která tolik seděla jeho naturelu, už v dalších letech nedostal.
Zato se objevil v takzvaných budovatelských agitkách. Schematické role dělníků, konstruktérů nebo uniformovaných příslušníků postupně vystřídaly menší, i když řemeslně poctivě zvládnuté úlohy ředitelů, tajemníků či předsedů. Zajímavější příležitost dostal v historicky dobrodružném snímku Na Žižkově válečném voze (1967), který se odehrává v časech husitských válek a ve které ztvárnil roli Víta Pracky.
I když ho publikum znalo z řady filmů stejně jako z jeviště Divadla Na Vinohradech, kde vytvořil během čtyřiceti let plejádu dramatických postav, filmem, s nímž byl a je František Hanus nejčastěji spojován, je bezesporu snímek Řeka čaruje. Jde o první celovečerní film režiséra Václava Kršky, který ho začal natáčet ještě za okupace společností National. Jeho dokončovací práce byly záměrně pozdrženy a tak měl pražskou premiéru až v lednu roku 1946.
Není bez zajímavosti, že premiéře v Praze předcházelo uvedení filmu ve třiceti venkovských kinech na Vánoce roku 1945.