Článek
Adventní období bylo na Ostravsku v minulosti dobou plnou rozličných zvyků, ale také pověr, z nichž mnohé zanikly, ale některé přetrvaly do dneška. Část tradic kraje zaznamenal před více než sto lety z vyprávění polsko-ostravský (z dnešní Slezské Ostravy) učitel Karel Jaromír Bukovanský.
Jedním ze zajímavých obyčejů adventního období, které Bukovanský zaznamenal, bylo určování roční předpovědi počasí.
Podle vyprávění bylo možné v mnohých chalupách nalézt na trámu dvanáct křídou namalovaných kruhů (měsíců). Uvnitř každého kruhu byl kříž, který kruh dělil na 4 části (týdny). Jednotlivá pole hospodyně vybarvovala v průběhu dvanáctidenního období od sv. Lucie (13. prosince) až do Štědrého dne. Den sv. Lucie znamenal leden a každý další den následující měsíc.
Jak popisuje K. J. Bukovanský, „pršelo-li na sv. Nikasia (14. prosince) ráno, v poledne však bylo pěkně, odpoledne pošmourno a večer mlhavo, tedy 1. týden v únoru bylo deštivo, 2. týden pěkně, 3. týden pošmourno, 4. týden mlhavo atd., což bylo vždy v kruzích na trámu poznačeno”.
Nejvíce zvyklostí, které Bukovanský v adventnímu období zaznamenal, se vztahovalo ke Štědrému dni. Některé z jím popsaných zvyků se dodržují dodnes, jako třeba snaha se po celý den postit, aby se večer ukázal zlatý beránek.
Další z obyčejů jsou již známé méně, jako třeba ten, kdy hospodyně zapalovaly v peci dříví, které po kouscích uschovávaly během roku vždy při pečení chleba. Po jeho zapálení měla dům navštívit čarodějnice nebo černý pes, kteří odešli až poté co všechno dříví dohořelo. Hospodáři zase dělali o Štědrém dni na dvoře z provazu kolo, do kterého sypali drůbeži zrní, aby nezanášela.
Během štědrovečerní večeře dávali prý lidé pod nohy buď sekeru, nebo jiné železné náčiní, aby zamezili bolení nohou. Když se po večeři sfoukávaly svíčky, dávalo se pozor, kam se potáhne kouř. Směřoval-li ke dveřím, ten, který svíčku zhasínal, měl do roka zemřít. Pokud šel kouř vzhůru, dočkal se tento člověk dlouhého života.
Mladí lidé pak prý často dávali vodu do mísy a do ní ponořili ořechovou skořápku s malou svíčkou. Plula-li svíčka k okraji mísy, znamenalo to, že dotyčný půjde brzy do světa; zůstala-li u středu, měl zůstat po celý rok doma.
Magickou moc měla také štědrovečerní půlnoc. Hospodyně v tuto dobu chodily ke kravám, které prý mluvívaly a ten, kdo udělal na rybníce nebo na řece v ledě díru, uviděl v ní celý svůj budoucí život.