Článek
Setkat se s překladatelem Ladislavem Šenkyříkem může veřejnost v úterý 22. ledna v 17:30, kdy autor představí spolu s překladatelkou Alenou Lhotovou svou tvorbu na Literárním Café v Městské knihovně v Broumově.
Než jste se vydal do broumovského kláštera, znal jste toto místo?
Přestože jsem v mládí sjezdil celou tehdejší, ještě o kus větší, republiku na bicyklu značky Favorit, Broumovské stěny jsem tenkrát nepřekonal, takže o to větší radost mám, že teď mohu poznávat Broumov takto zblízka, nejen jako turista. Strašně se mi u vás líbí, nejen díky té sněhové nadílce, na jakou v Praze už jen nostalgicky vzpomínáme. Poznávám zde spoustu zajímavých a úžasných lidí.
Jak se vám v Literárním domku tvoří?
Literární, kdysi kuchařův, domek, přestože byl patrně původně rekonstruován za jiným účelem než k pobytu literátů, je skvělé místo pro tvořivou práci, klid umocňuje sousedství krásné, „meditativní“ klášterní zahrady (snad tomu tak bude i v létě, nevím, ale leden se sněhovými závějemi mi k tomu přijde naprosto ideální). Příhodná mi připadá i poloha v „podhradí“, oddělená od „Zámku“ (na Josefa K. nelze při výhledu z okna nevzpomenout) hlubokým příkopem, kde odpoledne radostně sáňkují školáci. V neposlední řadě je důležité dobře vycházet s druhým rezidentem domku, protože vzhledem k uspořádání prostoru se to jinak než s tolerancí a vycházením si vstříc neobejde. A to je vždycky lepší s člověkem, s kterým tady míra porozumění nekončí. To se mi naštěstí splnilo jak se současnou rezidentkou Hanou Fořtovou, s níž jsem se neznal, tak v to plně doufám i s další rezidentkou Alenou Lhotovou, s níž už léta spolupracuji na půdě Obce překladatelů.
Na čem tam aktuálně pracujete?
Přivezl jsem si s sebou samozřejmě práce na čtyři pobyty, ale že za představami o svých schopnostech výrazně zaostávám, jsem si už ve svém věku smířlivě zvykl. Připravuji se zde četbou pramenů na překlad knihy Roberta Griffina Fašismus, což je důležitá publikace k pochopení toho, jak snadno společnost přichází o demokracii a o svobodu, zvlášť dnes je to naléhavé čtení. Ladím do sazby dosud česky nevydaný román Kingsleyho Amise, čtu si opakovaně rukopis úchvatného nového románu Iana McEwana Stroje jako já a lidé jako vy, který vyjde na Velikonoce v Británii a na jehož překlad se nesmírně těším, a denní překladatelský chleba odvádím na Smrtící bílé, čtvrtém románu Roberta Galbraitha, mužském alter egu J. K. Rowlingové.
Stíháte poznávat i okolí, nebo vás práce pohlcuje?
O tom, že pořád jenom nepracuji, jsem se už zmínil, snažím se chodit na vycházky, ta nejčastější samozřejmě vede z Domku přes most na oběd do výtečné klášterní restaurace nebo do milé kavárny, mám rád cesty parky a okolím. V neposlední řadě se pak snažím sledovat nabídku kulturní, ať už jde o pořady v klubu Eden, nebo třeba o koncert Agnieszky Twardochové v Kreslírně, na který se velice těším.