Hlavní obsah

Třebízský vesnický skanzen zachránila vzpoura místních nadšenců a památkáři

Novinky, Vratislav Konečný

Netradiční je skanzen v Třebízi, obci na Slánsku. Zatímco muzea v přírodě bývají složena z usedlostí dovezených na místo z určitých oblastí, v Třebízi se staly domy na návsi expozičními. Středočeská architektura nabízí pohled do nitra obce na začátku minulého století.

Foto: Vratislav Konečný

Dřevěná zvonička a kostelík svatého Martina, vesnická idyla

Článek

Kdo viděl snímky, za jakých ruin centrum obce povstalo, smekne před „zarputilými“ zachránci. Budovy byly v 70. letech minulého století odborně zrestaurovány a od té doby slouží jako muzeum.

Jedná se o statky, i vejměnkářské usedlosti. Počátky vsi jsou zaznamenány spolu s řádem johanitů v roce 1183, poté přešla na drobnou místní šlechtu.

Vše se dojednávalo v šenku

Protáhlá náves s rybníčkem, kostelíkem svatého Martina a dřevěnou zvoničkou působí naprosto idylicky, pozornost hned zaujme velká žlutá budova Cífkova statku.

Pravou stranu tvoří mohutná barokní sýpka, usedlost začal užívat Petr Cífka už roku 1614, jeho rod tu žil do roku 1916. Až do války byla stále funkční, po osvobození přešla pod správu státního statku - a to byl konec. Uvnitř statku je národopisná expozice, uvidíte, jak probíhal život na venkovském stavení. V šenku probíhal vesnický život, tady se domlouvalo vše důležité.

Místo baroka paneláky

Přitom statek se staletou rodinnou tradicí měl být kvůli špatnému stavu v 60. letech zbořen a na návsi měly vyrůst bytovky. Místní se ale vzbouřili, statek zůstal a po spolupráci se slánskými muzejníky ho uvedli do současného stavu.

Vesnice obnovou žila, všichni pomáhali, co mohli. K tomu zbudovali chodníky, opravili další domy. Ke všemu patří nějaká výjimka, tou je přenesený unikát na dvoře statku, zděný suchý záchod v patře s holubníkem. Také menší stodola je přenesená. K vidění je i ševcovna, hokynářství, prostě to, čím ves žila. Třebíz ležela na tahu z Prahy do Saska, má obdélníkovou náves, podobně jako další obce v tomto směru.

Kněz buditel, národa miláček

Mnoho čtenářů asi již nemá buditelský kněz Václav Beneš-Třebízský (1849 - 1884). Jeho romány Královna Dagmar, Anežka Přemyslovna, Trnová koruna a další byly ve své době velmi čtenými díly, napsal i řadu povídek umístěných na Slánsko, Berounsko. Byl pro své vlastenecké knihy a názory nejoblíbenějším spisovatelem své doby, hodně propagoval husitství a selská povstání.

Beneš si přídomek Třebízský dal podle obce. Jeho rodný dům leží přes náves proti Cífkově statku, najdete zde muzeum připomínající buditele, který zemřel poměrně mlád na tuberkulózu v Mariánských Lázních. Po vysvěcení na kněze působil v Litni, poté přešel učit do Klecan. Pochován je na Slavíně, pod Bílkovou sochou „Žal.“ Třebízského titulovali "miláček národa"

Nad obcí na pískovcovém výběžku v malém parčíku naleznete jeho sochu, hleděl směrem k Řípu, ale výhled již dávno zarostl.

V Třebízi najdete i výbornou restauraci spojenou s wellness hotelem Pod Sluncem, pálí zde znamenité kořaličky, narazíte i na pověstnou Švejkovu kontušovku.

Otevřeno je od 1. května.

Reklama

Výběr článků

Načítám