Článek
Narodila se 20. ledna 1940 v Praze a práci před filmovou kamerou si vyzkoušela už jako dvanáctiletá dívenka. Tehdy byla vybrána do filmu Olověný chléb (1953), kde měla roli školačky Píďalky.
Pár let se nic nedělo, teprve až když pracovala jako písařka, přišla druhá šance v podobě role problémové dívky Kamily ve filmu Vina Vladimíra Olmera (1956). Tím to celé začalo. Z Jany Brejchové se takřka přes noc stala hvězda, což dokumentují tři snímky natočené v těsném závěsu za sebou - drama Roztržka (1956), kriminálka Zlatý pavouk (1956) a tragikomedie Štěňata (1957).
Následovala série hereččiných "zásadních" filmů, kterými byly Vlčí jáma (1957), Žižkovská romance (1958), Touha (1958), Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959) nebo Vyšší princip (1960), díky kterým se na rozhraní 50. a 60. let minulého století vypracovala mezi nejpopulárnější a nejobsazovanější české herečky.
Přibližně v té době začala zajímat i zahraniční filmaře. Natáčela především v tehdejším západním Německu (Zámek Gripsholm, V prachu hvězd, Dům v Kaprové ulici), Rakousku (Výstřely v tříčtvrtečním taktu) nebo Maďarsku (Vteřiny úzkosti).
I když ve své době patřila k nejfotogeničtějším evropským herečkám, které dostávaly řadu nabídek i hereckých cen, o tom, že by tehdejšímu Československu dala sbohem a točila jen v zahraničí, prý vůbec neuvažovala. Doma měla největší česká filmová hvězda všech dob práce habaděj.
Zpočátku to vypadalo, že bude mít konkurenci ve své sestře Haně, která si zahrála ve filmu Lásky jedné plavovlásky (1965), ale to se nestalo. Hana zůstala už napořád ve stínu své slavné sestry.
Z filmů s Janou Brejchovou, které se těšily mimořádnému zájmu publika, to byly především veselohry stejně jako hudební komedie jako Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ženu ani květinou neuhodíš (1966), Farářův konec (1968) Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), Ďábelské líbánky (1970), Noc na Karlštejně (1973) nebo Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974).
Zajímavých příležitostí se však dočkala i na televizní obrazovce, třeba v půvabné hříčce Král a žena (1967), kde měla za partnera Jana Wericha, v inscenaci Jehla (1982) nebo v seriálech F. L. Věk (1971), Arabela (1979) a My všichni školou povinní (1984).
K velkých charakterním rolím se Jana Brejchová dopracovala koncem 70. let, tady nelze nezmínit její Editu v adaptaci Páralova románu Mladý muž a bílá velryba (1978), Barbaru ve Schůzce se stíny (1982), jeptišku Salome v Zániku samoty Berhof (1983), Jitku v příběhu z nemocničního prostředí Skalpel, prosím (1985), rozervanou Janu v psychologickém snímku Vlastně se nic nestalo (1987) nebo paní Kuchařovou v retro dramatu Početí mého mladšího bratra (2000). Prozatím poslední velkou dramatickou roli měla Jana Brejchová ve snímku Kráska v nesnázích (2006).
Mezi její životní partnery patřili dnes už světoznámý režisér Miloš Forman, německý herec Ulrich Thein a čeští herci Vlastimil Brodský, Jaromír Hanzlík a Jiří Zahajský. Z manželství s Vlastimilem Brodským má dceru Terezu Brodskou, která je také herečkou. Spolu si zahrály například ve filmu Vlastně se nic nestalo (1987).