Článek
Člen výtvarné skupiny Položená osmička akademický malíř Karel Rossí je představitelem silně imaginativní polohy současné moderní malby. Zároveň je však jeho dílo pevně srostlé se zobrazovací tradicí a vyprávěcími schématy pozdního středověku a patrná je také inspirace surrealistickou poetikou. Tyto zdánlivě jen obtížně koexistující inspirační zdroje umělcovy tvorby však sebevědomě vytváří vlastní jazyk, jenž funguje.
Vládnoucím principem Rossího tvorby je kombinování několika úrovní zobrazení, a to jak vizuálních a významových, tak prostorových. Jedná se o jakési kolážové uchopení a zapracování četných, jakoby náhodných obrazových prvků do překvapivě soudržného celku. Propojování realistické krajiny, vznášejících se objektů, futuristických vizí a podivné hemžení komických zvířátek zde vytváří široký prostor pro nekonečný počet možných kontextů a interpretací. Co však zaujímá ve vitráži pestrých motivů a nevšedních kombinací své neměnné místo, je nepochybně všudypřítomná krajina, na jejímž pozadí defilují surreálné, abstraktní nebo symbolické výjevy.
Výrazným stylotvorným prvkem a samostatným prostorem pro zobrazení dílčích příběhů jsou jakési vznášející se bubliny, které autor sám označuje jako „skleněnky“. Děje, které se uvnitř odehrávají, mají žánrovou či groteskní povahu s nádechem lehké bizarnosti, avšak zároveň působí dojmem určité alegoričnosti. Možnost přirovnání jejich úlohy v obraze ke "komiksovým bublinám" pak výrazně rozšiřuje možné asociace.
Důvodem, proč bývá v malířově díle občas spatřována jistá inspirace dílem Brueghela st. nebo Hieronyma Bosche, je prostý. Mimo inspiraci krajinami uvedených autorů to jsou především jejich apokalyptické výjevy typu Poslední soud nebo Peklo, které nám některá Rossího díla mohou připomenout. Na těchto plátnech se typická, téměř roztomilá zvířátka proměňují v zoomorfní stvůry, upírající hypnotický pohled přímo na diváka a naléhavost jejich silné expresivity ještě zesilují pulzující barevné kontrasty, které stupňují celkový účinek.
Hra, kterou s námi umělec prostřednictvím svých pláten rozehrává, může být vnímána jako zábavná nebo také jako vážná, s hlubšími přesahy. K individuální interpretaci zde autor ponechal divákům dostatek volného prostoru. Proto na otázku, zda Rossího tvorbu chápat jako snové poetické výjevy podobající se ilustracím z dětských knih, nebo v obrazech naopak hledat skryté obsahy a poselství, si diváci v Rožnově mohou odpovědět sami až do 20. června.