Článek
Slavnostní zahájení výstavy se uskutečnilo 4. června a během vernisáže prozradila Ludmila Míková, proč výstava dostala název Stará dobrá místa.
„Velmi dlouho jsem váhala, jak výstavu nazvat. Nakonec jsem si řekla, že to, co kreslím, jsou stará dobrá místa a města. Do jednoho takového jsem se přestěhovala a další takové jsem tady opustila. Vracím se sem ráda a vždycky se těším na návštěvu měst a vesniček, kde jsem získala životní základy. Na svých obrázcích jsem přivezla trochu lázeňské pohody z Mariánských lázní, kde žiji už větší polovinu života,” uvedla výtvarnice.
Ludmila Míková prohlašuje, že omšelou krásu tamních staveb začala vnímat už při první návštěvě Mariánských Lázní – a to ve chvíli, kdy zvedla hlavu nahoru hned poté, co jí na ni spadl kus štukové výzdoby. Hned na začátku pracovní kariéry, kdy nastoupila na pozici architekt - projektant ve Stavoprojektu, se drobné perokresby lázeňské architektury pro ni prý staly únikem od tehdy přísně normované typologie staveb.
Nejvíce momentek vzniklo při procházkách s kočárkem, čemuž odpovídá i malý a skladný formát. Perokresby byly postupně zveřejňovány v Mariánskolázeňských listech. Při podrobných pohledech na fasády totiž objevovala množství nevídaných objektů, vedle bohů, také třeba parník, lokomotivu, sovy, mušketýry nebo smutné krásky. Další a další obrázky vznikají dodnes, přestože většinu práce tvoří na počítači. Stále totiž s oblibou bere do ruky také tužku nebo pero.
Nezbývá tedy, než se o pravdivosti všeho, co bylo uvedeno, přesvědčit osobní návštěvou černobílé expozice. Je přístupná do konce měsíce června během provozní doby Městského úřadu Dobruška.
Mariánské Lázně na perokresbě Ludmily Míkové.
