Hlavní obsah

Řezbářská šikovnost ovládla táborovou základnu v Mělčanech u Dobrušky

Novinky, Jana Melicharová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Uplynulý víkend patřil na táborové základně v Mělčanech u Dobrušky amatérským řezbářům, kteří se sešli již na 4. ročníku svého řezbářského soustředění.

Foto: Jana Melicharová

Atmosféra na řezbářském soustředění v Mělčanech u Dobrušky

Článek

„Letos je nás tady asi nejvíc, je tady 17 řezbářů od školního věku až po seniorský,“ informovala Jaroslava Šafářová, ředitelka Domu dětí a mládeže z Dobrušky, který pravidelná setkání členů kroužku řezbářů na základně v Mělčanech pořádá.

Vedoucím řezbářského kroužku při DDM a zároveň jakýmsi rádcem na tomto soustředění je Jan Ježek. Sám amatérský řezbář ze Sudína u Dobrušky, kterému se koníček stal zároveň povoláním.

Začínal jako seřizovač textilních strojů. V zaměstnání se potkal se spolupracovníkem, který byl velkým skalničkářem a který své skalničky vyřezával i do dřeva. A toto setkání se Janu Ježkovi stalo osudným. Dřevo ho uchvátilo tak, že si sám začal vyrábět dláta, aby mohl svoje představy vyjádřit právě ve dřevě.

„Také mě hodně ovlivnila moje teta, řádová sestra, ke které jsem jezdil do Prahy a díky které jsem poznal převážnou část pražských kostelů. Tam mě nejvíce oslovily sochy,” zavzpomínal na své začátky Jan Ježek.

Dnes jsou jeho sochy známé po celém světě. Jeho díla obdivují v Japonsku, USA, v Evropě a dokonce i v Africe. „Dělám to, co mě baví a co lidé chtějí. Sám svoje sochy nezakrývám barvou, pokud potřebuji barvu, používám hlavně tu olejovou, dřevo má být vidět. V  současné době tvořím hlavně pro zákazníky z Čech, věci totiž mají zůstat „doma“. A pokud neřezbařím, opravuji s kamarádem staré roubenky, a to hlavně z Orlických hor. I tady používáme staré postupy tak, jak je používali naši předci,” dodal velmi skromně Jan Ježek.

„A dřevo je úžasný materiál. Když si sednete ke dřevu, tak od něj nemůžete utéct, doslova vás omámí,” doplnila svého učitele Lída Tláskalová, jedna z účastnic soustředění.

„Pracujeme hlavně s lípou. Nejdříve jsme začínali s obyčejnou miskou, abychom se naučili držet dláta, pak už pracujeme na svém motivu pod odborným dohledem svého „šéfa“. Je tady mezi námi třeba chlapec, který vyřezává anděla, aby mohl nahradit toho, kterého jim ukradli z kostela. Jiní vyřezávají betlémy, další třeba tvář dívky nebo sluneční hodiny. Prostě to, co nám přináší radost, a to dřevo umí,” dodala Lída Tláskalová.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám