Článek
Ale jeho otec i jeho strýcové vedle svého zaměstnání muzicírovali a hudba se malému Antonínu Leopoldovi natolik zakousla pod kůži, že prohlásil: „Já tím řezníkem nebudu! Budu muzikantem!”
Místo jitrnic a ovarů po Dvořákovi zbyly Hubička, Čert a Káča, Jakobín, Dalibor a nesčíslně symfonií. Což je daleko lepší, nebo alespoň trvalejší.
Nejprve do zámku
Dvořákovo muzeum stojí v Nelahozevsi pod nádherným zámkem, jehož černobílá sgrafita poutají pozornost zdálky. Patří Lobkowitzům, kterým byl v restituci vrácen.
V prohlídkových interiérech uvidíte expozici Pohled do šlechtického interiéru rodiny Lobkowiczů. Rozsáhlá je především obrazová část, Nelahozeves nebyla rodovým sídlem, tím byla Vídeň, zámek v Roudnici nebo palác v Praze. Pořádají se tu různé akce, seznam najdete na zámeckém webu. Muzeum moc navštěvované není, doba školních zájezdů pominula.
Kraj to býval bohem zapomenutý, nic se tu nedělo, rozvoj začal s otevřením dráhy, jejíž koleje nás sem zavedly.
Nejdřív se tu ve 40. letech minulého století objevili zeměměřiči, poté se v měkké hornině prorazil tunely a položily kolejnice. Moderní technika se projevila i ve Dvořákově celoživotní lásce, zamiloval si lokomotivy.
V době výstavby to u trati žilo, obchody se hýbaly. V roce 1850 se trať otevřela, obchod utichl, vše se vrátilo do starých kolejí, jen Dvořák už jel po svých – muzikantských.
Cesta po červené, asi hodinová procházka, začíná u Dvořákova muzea, stáčí se k vodě. O Dvořákovi se ale na informačních panelech, které stěží odolávají vandalům, nedozvíte nic, možná tudy ani Dvořák nechodil, ale to rozhodně nevadí.
Podél Vltavy do Kralup
Marina Nelahozeves je opravdovou marinou, klubem, přístavem, restaurací i ubytovacím zařízením. Pod slunečníkem u dobře chlazeného oroseného si můžete dát třeba klasického utopence, což je u řeky téměř symbolické, nebo vychutnat něco z rybích specialit, jakožto dalších krmí. Ceny solidní, jídlo i nápoje jakbysmet.
Pak již následuje pomalý přesun do Kralup nad Vltavou, cestou občas uskočíte před cyklisty, jezdí jich tu celkem dost.
Nad sebou ve stráni často uslyšíte projet vlak, na jednom místě je vidět bočním vhledem do tunelu. Docela zajímavý pohled.
Pískovcová romantika
Co překvapí, jsou romantické pískovcové stěny, místy i dost vysoké, na některé vedou lezecké cesty.
Na pár zastávkách jsou informace o floře a fauně. Pak začínají zahrádkářské kolonie, vpravo se tyčí pískovce Lobečských skal a Hostibejk, vrch s proslulou restaurací s vyhlídkou na město. Podle ohyzdného teplovodního potrubí se dostanete k cestě vedoucí do města, a tudíž do civilizace.
Nádraží je vzdáleno zhruba kilometr, vlaky na Prahu jezdí velmi často.
