Hlavní obsah

Pianista Luděk Švábenský hrál jazz, ale nejvíc písní zkomponoval pro Helenu Vondráčkovou

Novinky, Robert Rohál
Aktualizováno

I když skoro celý svůj život zasvětil Luděk Švábenský jazzu, v průběhu své kariéry se uplatnil také na popové scéně. Klavírista a skladatel, který zemřel v roce 2003, by v těchto dnech oslavil sedmdesát let. V dobách své největší slávy vedl kapelu, která doprovázela Helenu Vondráčkovou.

Foto: archiv autora

Helena Vondráčková a Luděk Švábenský v hudebním filmu Romance za korunu.

Článek

I když před i po sedmileté éře spojené s kapelou Strýci a Helenou Vondráčkovou hrál v řadě jazzových kapel a spolupracoval se zpěvačkami typu Evy Olmerové či Ireny Budweiserové, nejvíc písní napsal Heleně Vondráčkové. Začalo to albem Helena a Strýci (1974), kde se - vedle renomovaných autorů typu Bohuslava Ondráčka - prosadil se třemi skladbami (Ke hvězdám, Čáry, máry, lásku bráním, Kde máš ten dům).

Autorská spolupráce mezi Švábenským a Vondráčkovou pokračovala i v dalším období, kdy se na supraphonských singlech objevily jeho písně Počítej do dvou, Sůl a med, Je teď tvá (Svatební), Pořád ráda vzpomínám a Orchestrion. Jako klavírista se však spolupodílel také na dalším albu Vondráčkové (S písní vstříc ti běžím z roku 1977), ale současně zpěvačku nabádal, aby zkusila zpívat jazz.

„Jako ortodoxní jazzman jsem tuto muziku samozřejmě hustil i do Heleny. Chtěl jsem, aby ji zkusila zpívat. Zpočátku se bála, že jí to uškodí u posluchačů, kteří od ní chtěli především lyrický projev a stejně takový text. Nakonec si dala říct a zkusila to s jazzem. Byla to bomba! Když po poctivé dřině nazpívala Take the Train i se scatem, skladbu Charlie Parkera Donna Lee, Mr Paganini od Elly Fitzgeraldové nebo písničku Sir Duke od Stewie Wondera i se stepem, bylo vyhráno, a nejen u publika. Později jsme pak hostovali v Lucerně v jazzovém programu Orchestru Gustava Broma v rámci Mezinárodního jazzového festivalu, ale i v Redutě a Parnasu a jazzové skladby jsme zařazovali i na koncertech,” nechal se Luděk Švábenský slyšet v roce 1997.

A třebaže jazzové skladby uvedli Strýci se svou hvězdnou sólistkou rovněž v televizním Hudebním studiu M, kde vystoupili dvakrát, v repertoáru Heleny Vondráčkové to bylo vždy jen příjemné vybočení ze středněproudého popu. Tak jako tak ukázala, že jazz cítí a umí jej zpívat.

Nepochybně to byl Luděk Švábenský, který v 70. letech podstatně ovlivnil její repertoár, což  ostatně dokazuje i nedávno vydané retrospektivní trojalbum Helena (nejen) o lásce (2013), na kterém jsou zařazeny i jazzové skladby a za které zpěvačka převzala nedávno Zlatou desku Supraphonu.

Reklama

Výběr článků

Načítám