Článek
V sobotu 29. srpna se v něm začal odvíjet barvitý příběh sporu mezi celníky a řemeslníky.
Celníci, usídlení ve slaměném hradu, pečlivě kontrolovali okolí. A tak jim neušlo, že řemeslníci kolem táhnou soudek. Vyběhli z hradu a dožadovali se za soudek mýtného. Řemeslníci ale neměli v úmyslu mýtné platit a tak došlo ke sporu. Nejprve jen ke slovnímu, pak přišla na řadu strkanice, ze které se brzy vyklubala i krátká potyčka.
Lépe vycvičení celníci neměli v boji s řemeslníky moc práce a brzy si ukořistěný soudek kutáleli do svého hradu. Padací brána se zavřela. Řemeslníci si ale tu křivdu nechtěli nechat líbit. Povolali posily z řad dalších vesničanů a s jejich pomocí vytáhli k hradu získat své zboží zpět. Jejich zbraně ani výcvik však nebyly na takové úrovni jako u celníků, takže první útok se jim nezdařil. Když navíc celníci vytáhli z hradu dělo, vesničané se rychle stáhli.
Ne však na dlouho. Jejich pocit nespravedlnosti, nebo snad jen touha po ukradeném soudku, byly tak velké, že se pustili do dalšího dobývání. Tentokrát se vyzbrojili halapartnami, kopími a také puškami. Nebojácně zaútočili na předsunuté opevnění.
Soustředěný útok slavil úspěch a vesničanům se podařilo zmocnit se „prvního nádvoří“. Nejbojovnější z nich se dokonce vyškrábal na hradby. Jednomu z celníků tedy nezbylo nic jiného než vylézt za ním a pokusit se ho dostat zase dolů. V souboji muže proti muži se mělo rozhodnou o dalším osudu hradu. Jejich zbraně do sebe narážely, až jiskry létaly. Štěstí se přiklánělo hned na tu a hned na druhou stranu.
Po těžkém boji vyhrál zástupce vesničanů. Ti si bláhově mysleli, že je to už konec jejich sporu s celníky. Ale kdepak… Celníci si nechtěli nechat líbit takovou potupu a vytáhli zbraně těžšího kalibru. Jeden z nich vylezl na nejvyšší místo na hradní věži a dobře mířenou ranou zastřelil vesničana, který se na druhé věži pokoušel vztyčit vítězný prapor řemeslníků.
Předsunuté opevnění ale zůstalo v rukou vesničanů a to byl první krok k ovládnutí celého hradu. V několika soustředěných útocích se vrhli proti celníkům. Za pomoci beranidla a velkého nasazení všech bojovníků se jim podařilo najít nejzranitelnější místo – bránu. Ta nedokázala odolávat dlouho a vesničané se překotně hrnuli do hradu. Přesto celý souboj vesničanů a celníků skončil smírem a spokojeností obou stran. Do města totiž přišlo královské nařízení, že řemeslné výrobky nepodléhají clu…
Bitva o slaměný hrad přinesla divákům krásný zážitek. Výkony celníků i vesničanů byly hodné ocenění, všichni bojovali a hráli naplno. Představení doplnila skvěle zvolená hudba i mluvené slovo.
Bitvu o slaměný hrad uspořádal Šermířský klub Uherský Brod, město Uherský Brod a Muzeum J. A. Komenského v rámci Brodského kulturního léta. Materiál zapůjčilo Zemědělské družstvo Poolšaví a soukromý zemědělec z Vlčnova.
