Článek
Přednášejícím byl známý pardubický historik Jiří Kotyk, který nedávno oslavil sedmdesátiny. V úvodu byl vysvětlen rozdíl mezi fašismem a nacismem, který se u nás často nevnímá. V Německu ale právě jejich spojení dalo vznik Hitlerovu pojetí státu. Ještě před tím Masaryk popsal fašismus takto: "Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých, s neomezeným ručením k výrobě politických báchorek a raubířských historek, má v ovšem sobě alespoň trochu idealismu u těch, kteří se dají ošálit zdánlivým bojem proti korupci. Fašismus je potud vážným problémem, pokud znamená těžký úpadek národního liberalismu. Fašismus je měřítkem politické dezorientace."
Kořeny českého fašismu, který navenek měl několik svářících se pidistran, sahají do roku 1922, kdy se k moci dostal v Itálii Mussolini. V ČSR ještě dozníval boj o charakter republiky. Není příliš známo, že český fašismus byl výbojně národní až xenofobní a byl zaměřen hlavně proti Němcům a Židům. Vůdcem české Národní obce fašistické (NOF) byl bývalý legionářský velitel a exgenerál Radula Gajda, pův. příjmením Geidl. Měl za manželku čerkesku, kterou si jako jiní legionáři (i Hašek) přivezl z Ruska. Jedním ze spoluzakladatelů NOF byl v r. 1926 i básník Viktor Dyk.
Na Pardubicku měla NOF v důsledku činnosti několika osobností poměrně silnou základnu až po Choceň. V Pardubicích byli hlavními osobami soudce Vojtěch Vážný, lékař Fr. Novotný a lékárník Prouza. Fašisté schůzovali v restauraci Na kopečku, U zlaté štiky, U Kohoutků i jinde. Jejich schůze byly často provázeny rvačkami s odpůrci a jedna z nich skončila vyházením fašistů okny hospody do Haldy. Do Pardubic jezdil každou středu sám Gajda, který také rád pobýval u faráře Štefana v Kuněticích. V květnu 1932 se pokusili fašisté na Kunětické hoře vyhlásit monarchii a táhnout na Prahu, ale policie je rychle rozehnala. Řada fašistů byla zatčena a vyslýchána a byly u nich provedeny domovní prohlídky. Sám Gajda byl zatčen a vyslýchán již dříve v souvislosti s jeho přepadením židenických kasáren a s aférou se styky s mandžuskou vládou a s bělogvardějci.
V ČSR byli fašisté menšinovým proudem, ale je zajímavé sledovat jejich počínání ve vztahu k německým kolegům. Příliš styků s nimi nevedli a za války s nimi nespolupracovali. Sám Gajda dokonce po mnichovském diktátu vrátil jako protest francouzské vládě jejich válečná vyznamenání a počátkem roku 1945 odmítl i účast v protektorátní vládě. Po válce byl v Sovětském svazu vyslýchán u NKVD a brzy bez trestu vrácen zpět. V ČSR byl ale zatčen, odsouzen na 2 roky žaláře a po propuštění brzy zemřel v r. 1948. Jeho syn za války pomáhal ukrývat sovětského letce a jeho zpravodajskou skupinu.
Pardubický soudce Vážný byl za svou fašistickou činnost vyslýchán, odsouzen a vězněn, ale již v r. 1937 byl opět přidělen k soudu v Chebu, po Mnichovu k civilnímu soudu do Prahy a zde soudil až do roku 1962! Velmi zajímavé historické informace pro všechny účastníky přinesly řadu podnětů k přemýšlení.