Článek
Proto z nich mohou být vyrobeny finální produkty například pro automobilový či energetický průmysl, který klade vysoké nároky na bezpečnost.
Minulý týden se na společné oslavě potkalo na 200 bývalých i současných zaměstnanců. Společně vzpomínali na to, jak těsně před vánočními svátky v roce 1983 proběhla první tavba, která kvůli počátečním problémům trvala dlouhé tři hodiny. Od té doby ocelárna vyrobila přes neuvěřitelných 62 miliónů tun kvalitní ušlechtilé i neušlechtilé oceli.
„Začátky byly hodně složité, trvalo několik let, než se podařilo ocelárnu provozovat bez problémů. Pamatuji si na celou řadu požárů, které tam vznikly a hlavně se zpočátku nedařilo dosáhnout požadovaných parametrů oceli,“ vzpomíná jeden z prvních zaměstnanců ocelárny a následně její šéf Jan Lasota.
Pro lidi to znamenalo naučit se práci s počítači a řídicími systémy, což na původní Siemens-Martinské peci nepotřebovali. „Neměl jsem sice tu možnost být u samotného startu v prosinci 1983, ale už v roce 1984 jsem získával při plnění úkolů na konvertorce své první pracovní zkušenosti. Samozřejmě, že mám z těchto let také spoustu osobních zážitků,“ zavzpomínal také generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek.
„Ocelárna se po celou dobu postupně modernizovala, dovybavila se sekundární metalurgií a kontilitím, což výrazně zefektivnilo proces,“ dodává Jan Lasota, který ocelárně šéfoval jedenáct let.
Modernizace ocelárny ještě nekončí. Právě nyní začala investice za 900 milionů korun, která zajistí odprášení celé výrobní haly. Chystá se také modernizace původní plynočistírny. Třinecká ocelárna je nejmodernější v České republice. Ročně vyrobí asi 2,5 miliónů tun oceli, což je téměř polovina celkové produkce v Česku v posledních čtyřech letech. Nejvyšší výrobu zatím KKO dosáhla v roce 2007 (2528 kt).
„Letos se chceme k tomuto výrobnímu rekordu přiblížit, plánujeme výrobu 2 525 kilotun,“ podotýká generální ředitel. Obavy o její další fungování nemá. „Ocelárna má dnes veškeré další předpoklady, aby byla plně konkurenčně schopná i v dalších letech. Nemám obavy, že by si naši oceláři i vývojáři nedali rady s výrobou stále náročnějších značek oceli. Ostatně to během 30 let nesčetně krát prokázali,“ uzavírá Jan Czudek.
Historie výroby oceli: Ocel se vyrábí v TŽ od roku 1877. Do té doby (od roku 1839 – založení TŽ) se v huti vyrábělo pouze surové železo pro slévárenské účely. V roce 1877 v souvislosti s koncentrací hutní výroby z okolních hutí Těšínské komory do Třince, kterým procházela Košicko-bohumínská železniční dráha, byla zahájena v TŽ také výroba oceli v Bessemerových konvertorech, přestěhovaných z Karlovy hutě v Lískovci. Od té doby se v TŽ vystřídaly prakticky všechny technologie výroby oceli počínaje Bessemerovým a Thomasovým procesem, jejich kombinací, duplexním pochodem Bessemer - Martin, výrobou v Siemens-Martinských pecích až k dnešní výrobě v kyslíkových konvertorech.