Hlavní obsah

Nalžovský drak zjistil, že lidé jsou horší než on, a zcepeněl z toho

Novinky, Vratislav Konečný

Alespoň to praví místní pověst. Drak přitom vypadá docela vesele, možná pobaveně z toho, jaká se z něj stala atrakce, která vydrží víc než být živý jen z krásných panen. Ono se jich přejí a také kde je brát. Usměvavého netvora, veselou želvu, umělou zříceninu uvidíte v lese nad Nalžovskými Horami na Klatovsku.

Foto: Vratislav Konečný

Jestli má drak více hlav, jak praví bestiář, pak svatý Jiří nebyl drakobijce, ale saňobijce

Článek

Vo zklamaným drakovi

Na návrší Prašivice nad Nalžovskými Horami najdete v lese atrakcí daleko více. Rozchechtaný drak je jednou z hlavních, protože opravených a udržovaných. A proč tu u podivuhodné aleje ze vrostlých jehličnanů, jakou málokde vidět, polehává?

To bylo tak. Pochází z Velkého Nového rybníka hned pod kopcem. Když se usadil v Nalžovských Horách, hned pocítil břicha kručení a vzpomenul, co mu máma dračice vykládala o lahůdkovém panenském mase. A že byl gurmán, tak žádné holky od krav, rovnou si naspekuloval chuť na zámeckou dcerku.

Na tu měl ale zálusk i přidrzlý šlechtický synek z okolí. O holku mu ani tak nešlo, jako o bohaté věno. Proto šel za drakem. Nabídl příšeře, že mu panenku za slušné výkupné přepustí. To naštvalo strašlivého holkožrouta, nemravu sežehl ohněm a navrch poplival sírou.

Sám otřesen lidskou povahou z toho zkameněl, když poznal, že není nejhorším tvorem na zemi.

Drak, nebo saň?

Tolik pověst, realitou je, že velký kámen draka připomínal, když se upravil a nabarvil, požírač jako živý čeká na návštěvníky. Podle odborníků na bájné bytosti se jedná o saň, ta má jednu hlavu, drak více.

Kousek za ním stojí další nalžovské zjevení, okrová želva. Nedaleká hlava žáby je zarostlá, zrovna jako jezírko opodál a u něj kdysi stojící, nyní rozpadlý gloriet. Autorem soch je nalžovohorský kameník Jan Kvíčala.

Zřícenina mu připomínala Irsko

Asi 400 metrů od Draka se tyčí velká umělá zřícenina hradu. Místo bylo v 80. letech 19. století upraveno do podoby anglického parku. Kopii zříceniny irského rodového sídla Ballymotte nechal v období romantismu vystavět roku 1840 majitel panství Ludvík Taaffe.

Paní, která tu pro děti uspořádala lesní výpravu za pokladem, zavzpomínala, jak bylo z balkonu nalžovského zámku vidět na zříceninu. Rovněž i o škole, jež v objektu prosperovala, o nádherném zámeckém parku.

Hrabě Hrabě Eduard Taaffe byl v letech 1879-93 předsedou rakouské vlády, jeho otec Ludvík Taaffe, první prezident soudu a ministr práv, založil nalžovský zámecký park. V roce 1937 musela rodina zadlužený majetek prodat.

Nejprve tu stávala tvrz, později přebudovaná na renesanční zámek. Hrabata z Pötingu nechali v polovině 18. století postavit nový barokní zámek ve tvaru čtyřúhelníka s rozsáhlým vnitřním nádvořím. Rodina Taaffee přestavěla objekt do nynější podoby.

Zámecké průčelí je třípatrové s věží. V rozích budovy jsou polygonální arkýře, zbývající křídla jsou dvoupatrová. Kolem zámku rozsáhlý park. Chátrající zámek se měl v budoucnu přeměnit na lázeňsko-rehabilitační zařízení. Měl...

Těžili tu stříbro

Nalžovské Hory vznikly sloučením Stříbrných Hor a Nalžov, v roce 1951, lokalita byla bohatá na stříbro, s těžbou začal Svojše z Velhartic roku 1521. Brzy nastaly spory o majitele, nakonec Petr z Rožmberka nechal roku důlní díla  roku 1541 zatopit. Následné pokusy o obnovení těžby byly neúspěšné. Naposledy to bylo v letech 1940 až 1946.

Výběr článků

Načítám