Článek
Výstava se nedá popsat. Pojmenovat jednotlivé vjemy a zážitky, které útočí na vaše smysly, hlavně zvukové a zrakové, je psaným projevem téměř nemožné. To musíte vidět, osahat si to, ozkoušet, zkrátka se vyblbnout spolu s dětmi, kterým vůbec nevadí, že se tu dospěláci chovají ještě hravěji a ztřeštěněji než ony samotné.
Byli tu i čtvrťáci z břevnovské školy Na Marjánce s učitelkami I. Šmídovou a K. Braunovou. Děti se sem samozřejmě přišly vyřádit, ale podlehly i učitelky, takže žactvo splynulo s dozorem a všem tu bylo parádně.
Nejen děti ze základek, přišli i středoškoláci
V Mánesu byly i mimopražské děti, zaznamenal jsem například školu z Českého Brodu. Co mne překvapilo, že to nebyla pouze záležitost základek.
Po jedenácté hodině se stále více objevovaly skupiny středoškoláků. Zprvu zdrženlivých, se znuděným výrazem, jak už slečny v tomto věku bývají, ale za chvíli už zcela vtažené do víru zábavy, ale také poučení, protože výstava není jen o hraní si, ale i pochopení různých jevů.
Výstavu připravil s kolektivem Petr Nikl a záměr mu vyšel na výtečnou. Svět vjemů a interakcí si v Mánesu žije vlastní, sice trochu hlučný, ale kouzelný život.
