Článek
Je neuvěřitelné, že dřevorubec a mořeplavec začíná své vyprávění, jež knižně vyšlo v březnu, slovy maminky, která se jednou za život dostala k moři. Kdo by čekal neuvěřitelná dobrodružství po tomto krásném úvodu, ze kterého je cítit neuvěřitelnou lásku drsného chlapa, který prožil život v lese a na moři bude se mýlit.
Skromný člověk, který nepil, nekouřil a usilovně pracoval, z ušetřených peněz a životem získaných zkušeností staví plachetnici. Kruh kamarádů mu pomáhá a vydává se ze Štětína na cestu kolem světa. Osádku tvoří tři muži – autor knížky Ruda dřevorubec, Sorel traktorista a Vojta opravář zemědělských strojů.
Než se čtenář začte do prvních zážitků z plavby, setkání s nejrůznějšími lidmi a s obdivuhodnou přírodou mořské krajiny a lidských sídel, doví se o stavbě jachty, lidech, kteří pomáhali stavět Polárku a částečně i o rodině autora. Vyprávění plyne v časových souvislostech plavby, jako při obracení alba nebo promítání filmu, který vzniknul na cestě. Občas se v textu objeví náznak politických událostí, mihnou se ve zkratce významné osobnosti.
Sedět u šálku čaje a naslouchat vyprávění mořeplavce bez spěchu, bez velkých napětí a nebezpečných situací. Tak může připadat obsah knihy. Žádná vyumělkovaná dobrodružná vyprávění, ale vykreslení situace, kdy mořeplavci obstarávají jídlo, topivo, jak opravují poď, jak kotví a dokonce i jak se oblékají.
Vyprávění o cestě začíná až na jihu Afriky, v Jihoafrické republice. I tady žije spoustu Čechů, Josef Slovo je předsedou komunistické strany a mořeplavci se stanou svědky ejich generální stávky v Kapském městě. Autor vzpomíná na pěkný zážitek komikem a žebrákem Kerkim, zajímavé je i seznámení s prostitutkou Charis nebo kameramanem Davidem. V řadě setkání je Cikán Pierre, Slovák Alex.
Ale ani další přestávky nejsou chudé na setkání. Patří k nim česká velvyslankyně v Austrálii doktorka Moserová, ředitel firmy na sýry Vyhnálek, konzul Sládek, Polák Pisz, německá farmářka Karin, ale to je jen několik osob z celé plejády Rudových setkání a ze zajímavé cesty od afrických břehů přes Tichý oceán kolem Hornova Mysu až do Urugvaje, kde vyprávění končí. S jachtou domů putuje osádka už bez Rudy.
Prosté vyprávění doplnil autor řadou fotografií, různých dopisů a zážitků ze stavby lodí. moře ho láká stále a tak se připravuje na cestu přes Atlantik na voru. Dílo jednoduchým stylem zaujme nejen dospělé, ale je vhodnou četbou pro mládež nejen z pohledu optimistického ladění celého vyprávění, ale především z možnosti řešit i složité situace. Dvousetstránková kniha je doplněna námořnickými písničkami, řadou jednoduchých kreseb.
„Věřím totiž, že pírko tučňáka udělá každého lepším. Ale nevím, jestli zrovna to moje. Možná, že byste si je měli dobře prohlédnout a potom se rozjet pro svoje pírko. Na každého z vás nějaké čeká.“
Pírko nelze hned na prvé stránce knihy nelze přehlédnout. Pro autora cestopisu je symbolem dálky a putování na cestě kolem světa na plachetnici.
