Malá Chuchle ještě v 19. století lákala k návštěvě lázeňské hosty

Malá Chuchle je součástí Prahy a její současnost rozhodně není tak zajímavá a poutavá jako ona nedaleká minulost. První zprávy o lázních pocházejí již z roku 1729, největšího rozmachu dosáhly v druhé polovině 19. století. Jejich názvy byly Fuchsbad, Theodorsbad, avšak později se ujal název Kuchelbad.

Léčení zde spočívalo v pitných kúrách a léčivých koupelích a léčivým zdrojem byl krasový pramen. Tuto vodu si nechávala dovážet i císařovna Marie Terezie. Zánik lázeňského místa byl způsoben podrobným zkoumáním vědců na sklonku 19. století - ti zjistili u místního pramene pouze zvýšenou vápenitost a žádné další prvky pro léčebné účinky. A tak lázně pomalu začaly upadat v zapomnění.

Výlet jsme zahájili právě v místě lázní, po kterých zde zůstaly historické budovy. Nad barokním kostelíkem Narození Panny Marie jsou to budovy číslo 45 z 19. století se soškou Panny Marie ve výklenku na fasádě a dále dům 44 o století mladší - byl rovněž součástí lázní. Dům č. 42 byl zájezdním hostincem a nedílnou součástí lázní - navíc i největším objektem lázní.

Tyto tři objekty byly hlavními budovami lázní. Odtud se pak po žluté turistické značce vydáváme k Mariánskému prameni - a to po strmě stoupací cestě vedle Čertovy strouhy. Jsme v Přírodní rezervaci Chuchelský háj. U pramene se zastavíme, za mřížemi si můžeme prohlédnout Pannu Marii na obrázku a osvěžit se vyvěrající vodou.

Turistická značka nás vede kolem altánku až k malému lesnímu ZOO, kde v létě o víkendech je v provozu občerstvení. Nyní si lze prohlédnout zde žijící lesní zvířata. Dětem jistě udělá radost jelen či rys.

Po prohlídce pokračujeme naučnou stezkou a sportovními zastaveními, jenž nás dovedou až k velkému Areálu zdraví. Zde si na své na velké zelené louce přijdou děti i dospělí a to na spoustě dřevěných atrakcích pro utužení zdraví. Nechybí zde ani malá dětská lanovka.

Když už jsme byli sportem dost znaveni, vydáváme se - po odbočení z turistické trasy, k nedalekému kostelu sv. Jana Nepomuckého, jenž se tyčí nad údolím. Odtud máme nádherný výhled na široké okolí a to i na závodiště ve Velké Chuchli. Výhled nám jen komplikovala nízká oblačnost, přesto bylo vidět až na druhý břeh Vltavy a na závodiště. Kostel byl údajně postaven polským šlechticem jako dík za uzdravení manželky právě v těchto lázních.

Vracíme se na turistickou značku kolem hřbitova a památníku obětem 2. světové války a klesáme do Velké Chuchle. Cestou máme možnost se zastavit na piknikovém místě nebo na malém dětském hřišti se skluzavkou či se poučit o místě na informačních panelech. Náš výlet pomalu končí a po šesti kilometrech cesty jsme ve Velké Chuchli. Výlet je vhodný pro rodiny s dětmi.

Další fotografie a video z výletu