Článek
Jevišovický Starý zámek založil asi Sezema III. po dobytí starého hradu 1421 rakouským vévodou Albrechtem IV. Roku 1448 se už o hradu na levém břehu Jevišovky píše jako o pustém místě. Jevišovická historie byla již částečně popsána v článku Pověst o Suchém Čertovi.
V historii Jevišovic se na zdejším panství vystřídala spousta pánů, od Templářských rytířů, přes Pány z Kunštátu, maršála a obránce Brna Jeana-Louise Raduita de Souches, šlechtický rod Ugartů až po vídeňského bankéře Biedermana a hraběte Offenheima.
Poslední vzpomínaný hrabě Vilém Offenheim koupil v roce 1916 jevišovické panství za šest milionů rakouských korun. Hrabě byl velký mecenáš, který nechal postavit v Jevišovicích budovu Komenia, v nedalekých Bojanovicích zase postavil kostel a požární zbrojnici jako odměnu za to, že mu zdejší sedláci povolili lovit zvěř na svých pozemcích. Na poutním místě v Hlubokých Mašůvkách nechal postavit základní školu, za což se zde stal i čestným občanem.
Křeslo potažené lidskou kůží - velký příběh lásky a oddanosti
Velkou vášní bylo Vilému Offenheimovi sbírání a nákup starožitností, hlavně nábytku, který je možné dnes vidět v depozitáři Starého zámku. Mezi různými komodami, židlemi a skříněmi je zde i exponát zmíněného křesla. Kůže na něm je zdobená ornamenty a je vidět na jeho opotřebení, že majitel je využíval opravdu nadměrně. Toto křeslo koupil hrabě i s tímto na jedné straně morbiním a na straně druhé úžasným příběhem lidské lásky a oddanosti.
Zámožný a dobrý pán se vždy choval ke svému služebnictvu dobře a spravedlivě. Když zemřel pánův nejoddanější otrok, bylo jeho přání, aby byl stažen z kůže a ta byla použita na zmíněné křeslo, aby tak mohl sloužit svému pánovi i po smrti.
Otevřeno červen-srpen; út-pá 9-14 hodin, so-ne 10-12 a 14-16 hodin.
