Článek
Co ještě může v expozici spatřit návštěvník?
Pozná historii i osobu Václava Antonína Kounice, mecenáše umění, který rozšířil především obrazovou sbírku zámku. Zajímavé jsou ale i některé stavební prvky či akustika Historického sálu. Snad žádný návštěvník nezapomene na takzvanou „napoleonskou postel“. Z kunsthistorického hlediska jde o nábytek sestavený ze součástí hned z několika období v rozmezí asi sto padesáti let, lidé si ji ale vždy zapamatují. Na druhé straně, když pořádáme prohlídky depozitářů, lidé se nadchnou ze spousty drobných předmětů, které dříve usnadňovaly práci nebo jsou prostě jen pěkné.
Kolik peněz by bylo třeba investovat, aby byly všechny předměty z depozitáře zrestaurovány?
Tato otázka patří spíše do oblasti science fiction.
Kdybyste se mohla přemístit do historie, se kterou postavou spjatou se zámkem byste se setkala?
Asi by to byl Domenico Martinelli – geniální učitel, vychovatel a architekt, který na složitém podloží navrhnul a částečně zrealizoval budovu zámku ve Slavkově, zabýval se však i přestavbou celého tehdejšího města, včetně využití okolní krajiny.
Co pro vás znamená akce Slavkovské restaurování?
Jde o zajímavý projekt, při němž studenti oboru restaurování v praxi aplikují své znalosti na konkrétní předměty přímo v historickém prostředí. Pro restaurování vybíráme předměty, které budou užitečné z hlediska potřeby různorodých zásahů, ale současně i takové, co nějakým způsobem obohatí přímo stávající expozici nebo budou použity na tematických výstavách. Spolupráce se studenty a jejich učiteli přináší oboustranné poznatky – některé informace můžeme sdělit my studentům, na druhé straně se od nich i mnohé naučíme. A nakonec se z „ošklivého káčátka“ vyloupne zajímavý zrestaurovaný předmět.
Jakou myšlenku byste ráda předala mladé generaci zájemců o historii a památky?
Člověk, který nezná historii, opakuje chyby svých předků. Co je však nejhorší, většinou je ještě prohlubuje a násobí. Proto je důležité historii znát.
A jaký je váš profesní sen?
Mít hotovou administrativu. To, že jsme na našem zámku s více než sto tisíci sbírkových a mobiliárních předmětů pouze dva historikové, má spoustu nevýhod – člověk se nemůže na žádný obor či období řádně specializovat. Na druhé straně to má ale jednu výhodu, a sice, že se můžeme zabývat množstvím zajímavých oborů, které různorodost sbírek přináší. A někdy se podaří i ta nadstavba – například publikovat některé poznatky, ať již v novinových článcích, sbornících nebo samostatných publikacích, jakou je třeba monografie věnovaná napoleonské epoše na pohlednicích.
