Hlavní obsah

Josef Kubáník: Divačka plakala tak, že nebyla k zastavení

Novinky, Blanka Šmejdovcová

Za pár dnů to budou dva roky od premiéry hry Autista – Moje zatracené nervy!, kterou s velkým diváckým ohlasem uvádí Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Inscenaci se souborem nastudoval režisér a ředitel divadla Michal Zetel.

Foto: Marek Malůšek

Josef Kubáník

Článek

Hlavní roli autistického chlapce Kašpara ztvárnil Josef Kubáník, jenž za svůj mimořádný jevištní výkon obdržel cenu Největší z pierotů. V úterý 13. června se bude Autista hrát už po sedmdesáté.

Josefe, v Autistovi hrajete titulní roli Kašpara, autismem postiženého chlapce. Jak se vám tato postava zkoušela a hraje?

Zkoušení bylo krušné. Autorka Alžběta Michalová hru napsala podle skutečných událostí, které sama prožila s autistickým bratrem a stále jej měla při zkoušení logicky před sebou. Takže jsem občas od ní i od pana režiséra slýchal: „Tak by to Matěj nikdy neudělal”. Trochu jsme se o tu naši divadelní postavu přetahovali, snažil jsem se je přesvědčit, že nenapodobuji Matěje, ale vytvářím postavu vlastní, mého autistu složeného podle všech těch cenných indicií, které mi autorka dodala. Nakonec se to, myslím, podařilo a dnes se na každé představení moc těším. To, že bylo skoro sedmdesát repríz vyprodáno, svědčí o tom, že jsou snad tím naším vyprávěním zasažení i diváci.

Vzpomenete si na nějaký silný okamžik spojený s touto inscenací?

Bylo jich několik. Hned ten první - na generálku před premiérou dorazil nejenom Matěj, podle kterého je naše titulní postava napsaná, ale i jeho rodiče, sourozenci. Mně osobně to bylo nepříjemné, protože jsem věděl, že se budou dívat na své životy, na bolesti a radosti prožité v mnoha letech a zhuštěné na divadle do hodiny a půl. Navíc Matěj v průběhu našeho hraní začal trochu hlasitě protestovat, že jedna situace se stala poněkud jinak. Musím ale říct, že všichni, celá jeho rodina, se o něj výtečně stará, všechno mu vysvětluje, mají můj velký obdiv.

Na jiné představení pak přišla kamarádka, které inscenace otevřela její třináctou komnatu a po představení plakala tak, že nebyla k zastavení. Po několika dnech mi od ní přišel mail, že poprvé zažila v divadle pocit, který doposud neznala a že se díky naší inscenaci zbavila černé díry, kterou měla v duši. To jste pak šťastní, že to, co děláte, má velký smysl.

Čím podle vás inscenace u diváků boduje?

Myslím, že největší devizou je její pravdivost. Všechno, co diváci na jevišti sledují, se opravdu stalo. Každý zážitek se udál a oni si jej mohou srovnávat s tím, co zažili sami, nebo mohou jen tiše žasnout nad tím, co prožívají jiní a uvědomit si, jak jsou sami v životě šťastní.

O čem je Autista: Diváci se u dojemného i vtipného příběhu seznámí s autistickým mužem Kašparem, jeho sestrou a matkou. Rodina spolu zažívá situace, které ostatním nepřijdou nijak zvláštní, ba naopak jsou v každodenním životě banalitou. Vždyť na kole umí jezdit každý, objednat si kávu v restauraci je banalita. Lidé žijící s autismem všechno prožívají úplně jinak.

Autistu napsala Alžběta Michalová speciálně pro Slovácké divadlo podle skutečných příběhů, které sama zažila se svým bratrem. V inscenaci režiséra Michala Zetela hrají Josef Kubáník, Tereza Hrabalová, Bára Nesvadbová a Pavel Majkus. Divadlo ji uvádí na Malé scéně, do prázdnin diváky čekají ještě dvě reprízy.

Související témata:

Výběr článků

Načítám