Článek
Jarek Nohavica, hudební autodidakt ve hře na kytaru, housle, flétny a tahací harmoniku, se prvotně etabloval jako textař některých regionálních skupin, spolupracoval s Českým rozhlasem Ostrava a s předními ostravskými zpěváky populární hudby.
Na svou sólovou muzikantskou dráhu se vydal tento osobitý umělec, jdoucí svou vlastní cestou, roku 1982, kdy se velice záhy vyhoupl mezi českou folkovou špičku.
Nohavicovy texty vyvolaly nevoli tehdejších cenzorů a stejně jako jiným angažujícím se umělcům mu bylo bráněno svobodně se vyjadřovat. Jeho tvorba ovšem hojně kolovala ve formě amatérských ilegálních audionahrávek nebo se šířila pouhým opisem. Prvního profilového alba Darmoděj se Nohavica dočkal až roku 1988.
Koncerty Jarka Nohavici bývají pro posluchače jedinečným zážitkem, neboť patří k písničkářům, kolem nichž se vytváří jakési uhrančivé mystérium. Bravurně se pohybuje mezi folkem a folklórem, je pravým bardem svého kraje. Stylově je obrácen spíše k východu: využívá prvky slovanské melodiky, náměty mnoha písní jsou ze slovanského prostředí, nechává se inspirovat ruskou romantickou literaturou. Je to typ písničkáře těsně spjatého s poezií a literaturou vůbec.