Článek
Co vás zavedlo do iráckého uprchlického tábora - práce, nebo osobní zájem?
Byla to práce. Doprovázel jsem kolegyni Petru Nedbálkovou, která má pomoc v Iráku na starosti. Naším úkolem bylo zkontrolovat, zda se pomoc dostala tam, kam má, a nastavit plány na další rok.
Jak váš pobyt v uprchlickém táboře probíhal?
Nebyli jsme jen v jednom táboře, navštívili jsme jich zhruba deset. Vždy jsme způsobili veliký rozruch. Byli jsme pro všechny veliké vytržení z každodenní nudy. Všichni byli neuvěřitelně milí, otevření a i přes velikou chudobu pohostinní.
Je možné vaše zážitky z této cesty nějak jednoduše shrnout?
Ne. Je to mnoho velice překvapivých zážitků, které nedokážu dát do jedné věty. Lepší bude, když přijdete na společné povídání do Café 21 12. října v 18 hodin.
Co vás při pobytu překvapilo, ať už pozitivně, nebo negativně?
Takových věcí je opravdu hodně a budu o nich mluvit u vás v kavárně. Například pozitivní bylo chování místních, jsou to opravdu velice milí a otevření lidé. Negativní byla bída, či dokonce omezování svobody v některých uprchlických táborech.
O čem konkrétně přednáška v Uherském Hradišti bude? Můžete něco málo prozradit?
Kromě situace v uprchlických táborech a humanitární pomoci budu mluvit například o tom, že nejčastější vozidlo je v tamních končinách „oktávka“. Uslyšíte o tom, jak irácká země soucítí s oběťmi v Paříži, nebo proč je v Iráku známější Brno než Praha.