Článek
Jaký obor a který ročník studuješ na vysoké škole?
Studuji bakalářský program Stavební Inženýrství na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Momentálně jsem již ve druhém ročníku oboru Pozemní Stavby s označením „S“. Aneb jak se u nás studentů říká – jsem na „esku“.
Jak ti studium jde? Je pro tebe vysoká škola těžká nebo lehká? Jak to zvládáš?
Studium bylo překvapivě zprvu lehčí, než je tomu tak momentálně. První semestry se spíše zaměřovaly na edukaci lidí, co k nám na školu přišli z jiných škol než ze stavebních průmyslovek, takže jste si mohli povšimnout, že jsme hodně opakovali předměty jako je například Pozemní stavitelství a zásady tohoto předmětu, které se například týkaly zakreslování různých půdorysných zobrazení. Je jasné, že pro nás, studenty, kteří studovali na „průmce“, tato okolnost nebyla problémová, ale pro ty, co to viděli poprvé, to bylo poněkud náročnější k pochopení, ale nebylo to nic, co by se pochopit nedalo. Měli jsme jednoduše menší náskok.
Jak ses vůbec rozhodoval pro střední školu?
Věřím, že valná většina dnešních vysokoškolských studentů vám poví, že v patnácti letech nikdo z nich nevěděl, co chce vlastně dělat, já nejsem výjimka. Naše průmyslovka mě zaujala hlavně svou prezentací, a jak dokázala podmanit studenty k tomu, aby se zrovna zde přihlásili a studovali její obory. Řekl bych, že naše průmyslovka vyvozuje skvělé domácí prostředí, kde se každý cítí přirozeně. Během studia Pozemního stavitelství na průmyslovce jsem došel k názoru, že být projektantem je skvělá a vznešená věc, neboť nakonec stavíte domy pro lidi, ve kterých chtějí žít a cítit se v nich sami sebou a pohodlně. Tato myšlenka mě táhne již od střední školy a je základním kamenem toho, co chci dělat – projektovat domy, ve kterých se každý člověk bude cítit jako doma, a to není ani zdaleka vůbec lehký úkol.
Co ti průmyslovka dala nebo dává do života? Jaké máš vzpomínky na středoškolská léta?
Napadá mě zejména jedno, a to brána do velmi komplexního světa stavebnictví a všem kolem něj. Samozřejmě jsem zpočátku neměl ponětí, do čeho jdu před těmi šesti lety, ale rozhodně tohoto rozhodnutí do dnešního dne nelituji. Dala mi představu o tom, jaký dopad na studenty by měl mít učitel, který se snaží svým studentům předat cenné informace do života stavaře. Jinak řečeno - neměl by jen přednést, ale i zapůsobit a „pohnout“.
V tomto aspektu mám velmi dobré vzpomínky na průmyslovku, neboť mám pocit, že téměř každý učitel měl zápal naučit studenty to, co věděl a měl pro tu určitou věc nadšení. Může to znít podlízavě, ale například Ing. Miroslav Přibil a jeho betony mě drží do teď, i když jsem na to tehdy nadával z důvodu objemu informací. Jak se však nakonec ukázalo, bylo toho málo v porovnání s učivem na vysoké škole, ale ten základ (vtip nezamýšlen), který bychom měli dnes mít, mám více než pokrytý. Osobně na průmyslovku vzpomínám velice rád, považuji to za skvěle strávené čtyři roky svého života, kde jsem poznal mnoho lidí a mnoho se dozvěděl. Velice rád se do školy vracím si jen tak pokecat s učiteli o nynějším studentském, i jiném, životě.