Článek
Tato paralela s osudy Národního divadla nebyla pro hrad premiérou - v roce 1592 zachvátil Domažlice (založené v šedesátých letech 13. století na popud Přemysla Otakara II.), rozsáhlý ničivý požár a z hradu zůstaly ruiny. Roku 1726 začala na místě bývalého hradu stavba solnice s věží, jako stavitel je uváděn významný barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer.
Muzeum se zaměřuje především na regionální historii a tradice, takže většina exponátů se vztahuje k historii Domažlic a Chodska. Již v předsálí nechybí s krajem spojené dudy, hned prvními exponáty jsou archeologické vykopávky. Nechybí staré tisky nebo hrací strojek.
Národopisnou část reprezentují obrazy s etnografickými motivy a exponáty např. figurální krojovaná chodská svatba nebo interiér světnice v chodské chalupě. Krajovou zvláštností jsou i vystavené klobouky a čepice, které si Chodově vyráběli z chorošů.
Nepřehlédnutelnou dominantou je především venkovský pohřební kočár z obce Mutěnín, stejně jako zlatě zdobený oltář. Takřka sto figurek betlému je dílem němého chovance místního chudobince Jana Franze, který za podpory jeho aktivitám nakloněného podnikatele stvořil toto, v pomíjivosti času autorů i mecenášů stále živé dílko.
Po schodech hradní věže lze vystoupat na její vrchol, odkud je pěkný výhled nejen na město s dominující druhou bílou věží, a to městskou, přilehlou ke kostelu Narození Panny Marie, ale i po okolní krajině Českého lesa.
V závěru prohlídky je i malý náhled je i na přírodu okolního kraje. Sklepení, sloužící jako lapidárium, ukrývá kamenné sochy a v žhavých letních dnech letošních prázdnin skýtá blahodárný stín a chlad. Chodský hrad, který během let svého kamenného života opakovaně jak bájný Fénix povstal z popela, je dnes místem ideálním pro zastávku při návštěvě Domažlic, poskytujícím turistům dostatek informací o životě na Chodsku let již prachem zavátých.
Do 31. října je v prostorách muzea expozice Pivíčko ty pěnivý, vztahující se k domažlickému pivovarnictví.
