Článek
Vzorná pětka
Pětice vzorných hochů Jindra Hojer, Jarka Metelka, Mirek Dušín, Červenáček a Rychlonožka se objevila v prosinci 1938 v časopise Mladý hlasatel. Záhada hlavolamu vyšla knižně za protektorátu v letech 1940 - 1941, v roce 1947 následovala Stínadla se bouří.
Když Jaroslav Foglar zvaný Jestřáb psal dobrodružné příběhy Rychlých šípů, netušil, jak rychle se stanou populární a že budou přibývat další a další pokračování. Nejprve v Hlasateli, po válce v časopise Vpřed a po dalších desítkách let, kdy byly tabu, se jich chopí nové generace unesené Hochy od Bobří řeky, Chatou v jezerní kotlině a dalšími romány klukovských let.
Ježek v kleci přežil i reálný socialismus
Ve Stínadlech se členové Rychlých šípů seznámili s tajemstvím ježka v kleci, s vynálezem létacího kola Jana Tleskače, provázelo je i všudypřítomné Bratrstvo kočičí pracky. Pojem Stínadla je odvozen od popravčího místa, ale Foglar je spíš zamýšlel jako místa stínů plížících se klikatými uličkami.
Do Stínadel přišli Rychlí šípové v době, kdy zdejší klukovské party kdysi sjednocené pod vedením Velkého Vonta musí zvolit nového náčelníka. Odznakem jeho hodnosti byl ježek v kleci, na jehož vyjmutí byla postavena záhada hlavolamu. Místní kluci si říkají Vontové a v klopě nosí žlutý špendlík.
Kdo bude novým Velkým Vontem? Šlechetný Losna, k němuž se kloní i Rychlé šípy, nebo lstivý Maňák. Ježek v kleci přežil všechny režimy, i když upadá v zapomnění.
Čtenáři netrpělivě čekali na pokračování a dělili se na příznivce obou táborů, rychlošípáci měli jednoznačně navrch.
Zároveň vyvstávala otázka, kdeže Stínadla jsou. Foglar do smrti neřekl, zda se jednalo o reálné místo, nebo zda ho stvořil z různých částí míst, kde v mládí přebýval.
Foglar sice coby malý žil v Ústí nad Labem, kam občas někdo zasazuje stínadelské postavy, ale povětšinu života strávil v Praze. Nejpravděpodobnější se jeví jako vontovská čtvrť oblast kolem svatého Haštala a Anežského kláštera na Starém Městě.
Úzké uličky, před 70 lety daleko omšelejší, s občasným plynovým osvětlením, otřískané fasády, čtvrt nevalných nevěstinců a laciných hospůdek. Ve vlhkých a místy rozpadlých domech se to hemžilo krysami, byly semeništěm nemocí. Čtvrť nehezká, nevlídná, táhnoucí se ke svatému Jakubovi a k židovskému městu, kde jinde by se mohla odehrávat dramata a dobrodružství.
Když se večer vydáte Řásnovkou kolem Haštala, narazíte na úzkou uličku Ve stínadlech, která pokračuje ulicí U obecního dvora na Kozí plácek. Už to nebude ta romantika, ale své kouzlo to má.
Čtvrť se hlavně v minulých letech změnila, hospody a výčepy vytěsnily francouzské, italské restauranty a vinárny, pizzerie, pubby.
Byla nebyla?
Stínadla možná neexistovala, ale v duších čtenářů příběhů vzorné pětice, kluků, pro něž bylo nejsprostším slovem Plantážníku, utkvěla pevně.
Byla to krásná doba, u Joviše, teď by byl ježek zaklet v iPodu a osvobozoval by ho Spiderman.
