Článek
Dnes asi už málokdo ví, ale slavný bratislavský rodák (*19. 11. 1916) měl otce italského původu, který se jmenoval Giancomo Di Barbora. A byl to pan otec, který svému synkovi sám navrhl, ať se věnuje kumštu.
Syna Františka sice bavil fotbal i hokej, ale protože byl poslušný a snad i po herectví trochu pošilhával, na přání svého otce začal studovat při gymnáziu také Hudební a dramatickou akademii vedenou Janem Borodáčem v Bratislavě. Absolvoval ji v roce 1938, ale už předtím hostoval ve Slovenském národním divadle.
Prameny uvádějí, že s tímto divadlem byl František Dibarbora spjatý řadu sezón ponejvíce jako člen činohry Slovenského národního divadla (šlo o období 1938 - 1940, 1942 - 1946, 1951 - 1981), ale například v letech 1940 - 1942 působil v operetním souboru. V období let 1946 - 1951 byl členem Nové scény Národního divadla, kde se uplatnil jako komediální herec, ne-li kabaretiér, což později využil právě v rozhlase.
I když byl František Dibarbora léta oblíbeným estrádním umělcem, na jevišti Slovenského národního divadla prošel neskutečnou plejádou tragikomických i dramatických postav. Později působil rovněž jako pedagog na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.
Ve filmu debutoval těsně před druhou světovou válkou, a to v českém snímku režiséra Jana Bora Neporažená armáda (1938). K další práci před filmovou kamerou se dostal až ve znárodněné kinematografii, zahrál si jak ve slovenských, tak v českých filmech jako byly například snímky Uloupená hranice (1947) nebo Znamení kotvy (1947).
Za působivou hereckou kreaci nacistického důstojníka Herrmana Thiela ve válečném dramatu režiséra Paľa Bielika Vlčie diery (1948) byl František Dibarbora vyznamenán národní cenou za rok 1949.
Z řady rolí nelze nevzpomenout třeba slovenského rekreanta Štefana v komedii Bořivoje Zemana Dovolená s Andělem (1952), souseda Vargu v psychologickém dramatu režiséra Jiřího Weisse Zbabělec (1961) nebo dobráckého žalářníka v hudební pohádce režiséra Bořivoje Zemana Šíleně smutná princezna (1968).
V řadě filmů dokázal, že patří k nejlepším slovenským charakterním hercům. Kritici i filmoví fajnšmekři si cenili toho, že dovedl výrazně a zajímavě modelovat své postavy jak komické a tragikomické, tak i vážné, a kriticky analyzovat jejich charaktery. Jeho kariéru připomíná i medailonek v knize Hvězdy odvedle a jejich stopy nejen v českém filmu, kterou nedávno vydalo nakladatelství Grada Publishing.
Zatímco ve filmu a televizi odehrál přes 170 rolí, v divadle přibližně 200. Tak jako tak odešel příliš brzo. Zemřel 4. září 1987 na následky těžké autonehody - pár týdnů před svými 71. narozeninami.