Článek
Jaká byla Vlaďka Prachařová jako začínající zpěvačka? Věřila si, netrpěla trémou?
Začínala v druhé polovině šedesátých let v Brně se souborem Echo kvartet. Později se zúčastnila soutěže Hledáme mladé talenty v brněnské kavárně Máj - a tam ji angažoval do svého orchestru kapelník jednoho z nejlepších brněnských amatérských souborů Kombo Jana Kvardy, v němž jsem tehdy na piano - ještě coby student gymnázia - hrál i já. Pokud si dobře pamatuji, byla Vlaďka, v té době také studentka gymnázia, skromná a nesmělá dívka. V souboji s trémou, která byla zcela přirozená, jí pomáhal přátelský vztah muzikantů z kapely. Nicméně Vlaďka měla jasný cíl – zpívat. Prošla si řadou soutěží, zpívala v brněnských kavárnách Melodie, Máj, Belveder nebo Slovan. Hudebně se přitom vzdělávala u tehdy velmi známého brněnského učitele zpěvu pana Bernarda Kočaře, ke kterému se sjížděla celá plejáda zpěváků z celé republiky.
Jak prožívala své první úspěchy a jak jste to celé prožíval vy?
Velmi, velmi intenzivně. Každý úspěch znamenal posun vstříc té vzdálené metě – úspěch na muzikantském „poli“. To se týkalo i mne, i když moje hudební směřování mělo jiný cíl - byť jsem se ani v nejmenším nevyhýbal „popíku“… Později, v době mého studia na Státní konzervatoři v Brně, jsem založil vlastní kvartet, se kterým jsem natočil několik snímků pro brněnský rozhlas, některé byly i s Vlaďkou. Díky tomu si jí všimla hudební veřejnost a přišly i nabídky na účinkování s profesionálními brněnskými kapelami – Orchestrem Studio Brno za řízení Erika Knirsche a Orchestrem Gustava Broma. Následovalo pozvání do televizního pořadu Brněnské kolo, kde Vlaďka zpívala vedle špiček tuzemské pop music, teprve potom přišla celostátní soutěž Intertalent, kde obsadila třetí místo. Tehdy se rozjel kolotoč úspěchů. Angažmá u Evy Pilarové, spolupráce s předními orchestry, vystupování v zahraničí, festivaly, desky, televize...
Psal jste pro ni písničky, aranžoval. Jaká to byla zpěvačka, co na ní bylo to nejlepší, nejzajímavější?
Intonovala, měla smysl pro jazzovou hudbu, měla umělecký vkus, nikdy nesklouzla k manýrismu, rychle se učila nový repertoár a především měla krásný kontraalt. Dokud měla dramaturgické zázemí, měla znamenitý repertoár, ve kterém byl, zvláště z prvních letech její pěvecké kariéry, vždy cítit vliv soulu, jazzu a toho nejlepšího ze světového popu a rocku.
Ukončila sedm nebo osm semestrů Lékařské fakulty v Brně, krátce studovala na Veterinární fakultě. Její postup na scéně československé pop music byl však raketový a zřejmě pro ni hodně působivý, takže si školu nedokončila a vlétla do showbyznysu, který ji - jak se později ukázalo - zničil. Začátek konce nastal poté, co po návratu z Kuby se v Praze na ruzyňském letišti zřítilo letadlo, ve kterém byla většina hudebníků z doprovodné skupiny Evy Pilarové a mimo jednoho všichni zahynuli. Od této doby se u Vlaďky začaly projevovat zdravotní problémy, které vyústily koncem sedmdesátých let odchodem z hudební scény. Je to škoda.
Petr Kořínek (vpravo) s flétnistou Jiřím Válkem.