Článek
Už samotný název výstavy Blízké vzdálenosti v sobě nese filosofickou hloubku myšlenky: Žádná vzdálenost neomezí setkání a životy stejně naladěných jedinců, kteří společně rezonují, ať je to již v tvorbě nebo v lásce.
Přítomní měli možnost cítit nový rozměr, který výstavě dali nejen autoři, ale i paprsky zapadajícího slunce, které pronikaly do galerie. Skleněné objekty Dalibora Šípka propouštěly mimořádné světlo a obrazy s figurálními náměty Pavlíny Gardianové se tak představily v novém módu.
Slovy „Jsem nesmírně poctěn, že jsem mohl zahájit vernisáž těchto dvou vynikajících umělců,“ zahájil šéfdirigent České komorní filharmonie Praha Petr Chromčák komorně laděné setkání s uměním.
„Dalibor je pokračovatelem tradice, kterou započal jeho otec, Bořek Šípek, ale jeho tvorba nese vlastní rukopis a originalitu, ač je zachována barevnost. Pavlínka je éterická něžná bytost, která ve svých obrazech ztvárňuje něhu, krásu, bolest, ale i neposkvrněnou lásku. Používá nádherně teplé barvy, které člověka vtáhnou do děje a působí uklidňujícím dojmem jako krásné verše či nádherné znějící hudba,“ pronesl s uznáním významný host.
Tvorbu Pavlíny Gardianové už několik let sleduje docent Jaroslav Zvěřina, který si nenechal ujít výstavu ani v Karlových Varech a zformuloval to, co u uměleckých děl známé malířky vnímá každý, kdo hledá harmonii a možná i vyšší princip. „Pavlína má neuvěřitelný cit pro krásu a něhu ženského těla. Duchovní rozměr jejích obrazů má nespornou emoční hloubku.“
Obdivoval i skleněné objekty, kterým dominovaly vázy a poháry Dalibora Šípka a s uznáním pronesl: „Představují nepochybný talent svého tvůrce. Nepostrádají vtip, výtvarný nápad i praktické použití.“
Že tomu tak je, se přesvědčili všichni přítomní při přípitku, když pozdvihli právě ony originálně tvarované číše s šumivým mokem, aby tak popřáli štěstí a úspěch autorům i samotné výstavě, která potrvá do 21. září. Vernisáže se zúčastnil také náměstek primátora Jiří Klsák a další hosté.
Rukopis díla obou autorů je čitelný a náměty, a to i barevnou škálou, se doplňují a tvoří něžný celek. „Poetická kombinace něžné surrealistky a sklářského mistra hladí na duši a nutí k zamyšlení,“ zaznělo z úst jedné z přítomných dam.
Profesor Jaroslav Malina, český sociokulturní antropolog a spisovatel, v dílech Pavlíny Gardianové vidí soucit, souznění, krásu, ale i trýzeň a bolest. Dalibor Šípek sice navazuje na práci svého otce Bořka Šípka, ale našel si vlastní nápaditou a neotřelou cestu. Přesto je v ní cítit vliv matky Bambi Uden, uznávané baletní choreografky a samozřejmě otce, světoznámého českého výtvarníka, architekta a designera.
I přesto, že vystudoval technickou universitu v Liberci, se zaměřením na fotografii a film, usadil se po studiích v Novém Boru, kde nastoupil do hutí jako sklář. Po několika letech praxe přímo si sestavil tým mistrů, se kterými vyrábí své originální hutní sklo, které navrhuje.
