Článek
Zvlášť po uveřejnění článku se autor setkal s mnoha reakcemi, v nichž lidé vzpomínali na svou oblíbenou herečku. Milé vyznání věnovala Adele Gáborové i členka nitranského divadla Lenka Bariliková. Přiznala, že jí byla paní Gáborová nejen milou kolegyní, ale současně i divadelní mámou.
"To, že Adelka bola vynikající herečka se dnes už bere jaksi automaticky." vzpomíná Lenka Bariliková.
"Ano! Byla to velká herečka, moudrá a sečtělá žena, která o životě leccos věděla, skvělý pedagog, charizmatická osobnost a pro mne i divadelní mamka. S Adelkou nás spojovalo několik věcí, obě dvě jsme vyrůstaly v Košicích, sice každá v jiné době, ale ty Košice v nás “souzněly”. Obě jsme narozené ve stejném znamení, já prvního a Adela hned druhého března," uvedla Lenka Bariliková.
"Adelka jako pedagog odevzdávala svoje profesionální zkušenosti studentům na VŠMU a já jsem k tomu “poslání” učit dospěla také. Můj manžel Michal a Adelčin syn Peter spolu vyrůstali a dost času trávili v zákulisí Divadla Andreje Bagara v Nitře - a oba dva jsou dnes divadelními režiséry. Adela mi hrála matku v inscenaci Vítr v korunách Sasafrasu, v Rackovi, byla první kolegyní v divadle, když jsem nastoupila do angažmá v Nitře, která se mě ujala a řekla mi, jak to v divadle funguje a že nejdůležitější je, aby mě bylo slyšet, neboť hlediště mělo šest set sedadel. Její pracovní nasazení ve zkušebním procesu nemělo konkurenci. Šla i do projektů, které se zkoušely mimo divadelní plán, vznikla tak i inscenace Námluvy - Medvěd, se kterou jsme posléze vycestovali reprezentovat naše divadlo do Litvy. A to bylo nádherné období, byla naší mámou a zároveň kolegyní, nasmáli jsme se velmi. Nikdy nezapomenu na větu, kterou nám říkávala a často si ji připomínám: Divadlo třeba dělat vážně, ale netřeba ho brát vážně," dodala Lenka Bariliková.
Její slova potvrdil i hereččin syn Peter Gábor, který dnes působí jako šéf činohry v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V nitranském divadle režíroval svou matku jen jednou, a to v inscenaci Kočičí hra.
„Z mámina vyprávění vím, že první kroky jsem dělal na jevišti. Říkávala, že jsem se tam nadýchal jevištního vzduchu, takže ji nepřekvapilo, když zjistila, že mám k divadlu blízko. Ale v mém životě byla i období, kdy jsem svět divadla nevyhledával. Byl mi nesympatický, hlavně v takové té přehnané exaltovanosti, hysterii. Nemohl jsem pochopit, proč se herci tak strašně trápí, když přece nejde o život. Potom jsem to ale pochopil a taky jsem v práci ,hysterčiľ. Někdy jsem viděl, že divadlo mámě dost ubližovalo, trápilo ji. Někdy až za únosnou hranici, a to jsem těžko snášel. Možná jsem byl někdy ten, na kom si to musela vykompenzovat. I proto si nechávám odstup od divadla. Dělám ho s velkým nasazením, ale nenechám se jím úplně pohltit," uzavřel Peter Gábor.
