Český robot Hecthor zachraňuje životy v Charkově

(Od naší spolupracovnice v Charkově)

Kam až se střecha a celá konstrukce domu zasaženého před pár minutami ruskou bombou mohou propadnout, nelze odhadnout. Navíc není vyloučené, že na stejné místo namíří Rusové během pár minut další bombu či dron s výbušninou. Dělají to tak často. Aby zabili i záchranáře, kteří se snaží pomoct prvotním obětem ruského vraždění. Bohužel to útočníkům občas vyjde.

Dnes ne. I díky hecthorovi. Českému robotovi, kterého charkovští hasiči právě naostro nasadili, aby ho otestovali přímo v akci. Jeho pohyby a funkce řídí na dálku zkušený operátor dronů. Druhý operátor pro změnu za pomoci svého přístroje snímá ze vzduchu celou situaci.

Na obrazovce velitele zásahu jsou detailní kamerové záběry včetně toho z dalšího dronu vybaveného termokamerou, aby bylo možno účinně co nejrychleji uhasit požár, nalézt případné lidské či zvířecí oběti a jít jim na pomoc. Hecthor jako by byl prodlouženou rukou tohoto tříhlavého záchranářského těla.

Hecthor se osvědčil, říká mi nad záběry z akce Oleksandr Kovaljov, specialista sekce bezpilotních systémů a robotů místní charkovské pobočky Státní služby pro mimořádné události. Prstem na monitoru ukazuje, na co se mám zaměřit – robot díky sehranosti týmu míří neomylně na nejvíc žhavý bod.

Charkovští hasiči jsou z českého robota, který si díky speciálnímu podvozku poradí i s velmi nerovným a nestabilním terénem, nadšení. Líbí se jim a chtěli by další, říkají, když se jich ptám na polygonu, kde se s hecthorem v praxi o pár dní později seznamují i ostatní.

Zkoušejí si, jak ho co nejrychleji napojit na různé typy hadic, vystavují ho rozdílným tlakům vody, učí se ho na dálku ovládat. Natáčejí si ho, fotí si systém uchycení hadic i optiku, pozorně debatují o úhlech, v jakých může hasit a s jakou účinností, jak daleko „dostříkne“… Probírají možnosti umělé inteligence, která hecthora řídí.

Pokyvují při tom unaveně hlavami – setkání na polygonu se kvůli čím dál mohutnějším ruským útokům několikrát odložilo; jsou teď v práci v podstatě nonstop každou noc dlouhé hodiny a bohužel dál vytahují z trosek i mrtvé.

„Jo, moc se nám líbí,“ opakuje další z hasičů, který právě robota řídí. Ano, chtěli by další hecthory. Ideálně stohlavou armádu.

Ještě nejsou ani tři hodiny ráno a Charkov čelí dalšímu masovému vzdušnému ruskému útoku. Teplý asfalt nočního nebe rvou na kusy exploze sestřelených dronů i záblesky vybuchujících raket a klouzavých pum KAB. Jako by na nás peklo otevřelo tlamu, aplikace v mobilním telefonu ten fakt jen potvrdí a uvede počet ruských dronů směřujících nad město. Abychom věděli, co nás čeká. Přesto se na to nikdy připravit nelze.

Do motorů dronů nesoucích nálože zní tu blíž, tu dál ostré salvy ukrajinských obránců, kteří se je snaží sestřelit. Mezi výbuchy dronů město ohluší dopad rakety, země poskočí, nebe má co dělat, aby se nám nezhroutilo na hlavu. Psi vyjí hrůzou, občas zaslechneme lidský křik, ptáci skřehotají a zděšeně navzdory noci vzlétají v chaosu k nebi, ze kterého ale dál padá smrt. Nemůžete nic dělat. Jít do krytu nemá smysl. Když dopadla první raketa, systém poplachu nestihl zareagovat. Ani na tu druhou. Charkov je příliš blízko ruským hranicím. Na rozdíl od Kyjeva, Lvova, Oděsy…

Všichni doufáme, že ani v této loterii smrti není na dronu či raketě napsáno naše jméno. Držím si dlaně na uších, abych neslyšela už víc než čtyřicátý výbuch. Jsme vysílení. Začíná svítat, ale Rusko útočí bez přestávky dál…

Šáhidy letí nízko nad naším domem, zní jako slabé jednostopé vozidlo. Poslední týdny si „oblíbily“ trasu nad naší ulicí. Opět máme štěstí, žádný dron ani úlomky ze sestřeleného nedopadnou na náš dům. Ani následující noc, ani tu další. Přesto… až příliš často v Charkově hoří do noci požáry, průvodní znak dopadu ruské zkázy. Jejich záře je viditelná daleko, ještě ráno ve vzduchu cítíme kouř.

Tento doposud nejmohutnější útok na město od začátku otevřené ruské agrese v únoru 2022 trval nakonec přes dvě hodiny a na město dopadlo přes 50 raket, bomb a dronů Šáhid.

Rusové zavraždili tři civilisty, zranili jich téměř dvacet. A čísla mrtvých by byla pravděpodobně vyšší, kdyby v řádech minut na zasažená místa okamžitě nedorazily záchranné složky právě v čele s hasiči.

Myslím na charkovské hasiče i další noci, když opět poslouchám blížící se drony. Vím a díky sirénám jejich zásahových vozů slyším, že jsou na místě. Respektive na všech místech, někdy zároveň až v desítkách ulic. Charkov je jedno z nejčastěji zasahovaných měst na celé Ukrajině, Rusové na něj útočí doslova každý den i noc. Což s sebou nese i další smutný fakt – z celkového počtu ukrajinských hasičů padlých v této válce ti místní tvoří deset procent.

O jejich hrdinství není pochyb. Otázkou je, kde stále berou sílu. Využití Hectora v akci je utajené, je to strategicky citlivá informace. Další technologická výhoda Ukrajinců proti teroristickému ruskému agresorovi. Jsou za ni českým podporovatelům vděční – to opakují při každé příležitosti.

„Dává nám to ale nejen technologickou výhodu, hecthor v první řadě zachraňuje životy. Díky němu do těch nejrizikovějších míst nemusíme jít my. A nemusíme tam být, když Rusové udeří opakovaně,“ konstatuje Oleksandr Kovaljov.

Hecthora jim v květnu přivezli a předali zástupci organizace Team 4 Ukraine. Což je česká crowdfundingová platforma, která od začátku války na Ukrajině organizuje konkrétní pomoc. Právě oni byli ve spojení s charkovskými hasiči, od nich vzešel impuls k upravení robota pro využití ve válečné zóně.

„Naše organizace dlouhodobě spolupracuje s charkovskou neziskovkou Centrum rozvoje předměstí Charkova, která podporuje humanitární pomoc v Charkově i okolí. Oni nás na počátku října oslovili, že by pro tamní hasiče potřebovali požárního robota. V té době jsme s charkovskými hasiči nicméně už byli v kontaktu. V rámci projektu Operace Božena jsme jejich pyrotechnickému týmu dodali odminovávacího robota. Volba Charkova tedy byla celkem jasná, znali jsme jak hasiče, tak prostředí. Díky velice příznivé ceně oproti konkurenci, technickým parametrům výrobku, které jsme si s hasiči v Charkově odsouhlasili, jsme se pustili do práce,“ říká za Team 4 Ukraine Jiří Jiříkovský.

„Robot Hecthor vznikl původně na bázi pásového robota Foresthor. Toho jsme navrhli pro potřeby Lesů České republiky jako studii proveditelnosti užití autonomního zařízení v prostředí výsadby nových stromků po kůrovcové kalamitě. Velikost a schopnosti pohybu v terénu přímo definovaly tvar a koncepci robota. V rámci enviromentální politiky jsme také zvolili plně elektrický, tedy ekologický a tichý pohon. Stroj se v terénu osvědčil a my jsme pak dál pokračovali s jeho vývojem až do podoby hecthora,“ vysvětluje Petr Hnízdil z ProLab Engineering.

Je autorem konceptu robota. Na realizaci se spolu s ním podílel právě tým ProLabu. Ten vznikl původně jako univerzitní start-up Technické fakulty České zemědělské univerzity.

Vývoj hecthora trval zhruba tři roky. Jde o univerzální tahač, který může být jak právě v požární, tak ale třeba i záchranářské verzi, kdy je uzpůsoben k přepravě zraněných.

„Některé části si necháváme vyrobit subdodávkou, jiné komponenty kupujeme hotové. Finální kompletace zatím probíhá u nás. Snažíme se v maximální možné míře využít tuzemské výrobce a dodavatele. Je to z devadesáti procent český stroj,“ dodává Petr Hnízdil.

Podle něj stoj vyniká silou a terénním prostupem, výdrží baterií a strukturální pevností: „Všechny komponenty jsou velice předimenzované, v podstatě se při práci namáhá asi jen na dvacet procent svých možností. Je tam ještě velká rezerva. Jsme nyní ve fázi, kdy zjišťujeme, co všechno se s ním dá dělat. Možnosti používání jsou opravdu široké.“

Když koncept představovali na výstavě Future Forces Forum 2024, oslovili je právě lidé z organizace Team 4 Ukraine s dotazem, zda by nemohla vzniknout verze pro hasiče z Charkova.

„Po krátké konzultaci jsme se do toho pustili spolu s THT Poličkou, která je českým výrobcem hasičské techniky. Hasiči na Ukrajině se stávají terčem ruských dvoufázových útoků a je daleko bezpečnější vyslat v takové situaci do akce robota než člověka,“ vysvětluje Hnízdil.

A pokračuje: „Máme zatím zprávu, že hasiči v Charkově už robota naostro použili, čekáme tedy na další zprávy a zkušenosti z provozu, které určitě ovlivní další vývoj této technologie. Stále sbíráme zkušenosti profesionálů, máme za sebou několik testování na polygonech a spoustu konzultací, na jejichž základě jsme spustili výrobu nové, vylepšené verze. Zaměřujeme se nyní i na transportní příslušenství a na doplňkové věci typu nákladní plošiny, držáků nosítek, hadic… Vše na principu takzvané rychlospojky. Jde o modulární koncepci.“

„Pořízení takto specifického zařízení znamenalo spustit sbírku na portálu Donio, na ní jsme vybrali 909 163 korun z potřebných 1 393 700. Zbývající částku jsme doplatili z financí, které nám poskytli jak malí dárci, tak komerční subjekty,“ vypočítává Jiří Jiříkovský.

K robotu museli pořídit i příslušenství, aby ho bylo možné přepravovat. Ale zajistili třeba i hydraulický vyprošťovací set, osobní vozidlo pro rozvoz humanitární pomoci či další požární hadice. Ty jim zajistil web a podcast pozary.cz. Jiříkovský dodává, že právě lidé z webu jim pomohli nejen při samotném převozu a dokumentaci, ale též radami coby odborníci na požární techniku.

„Smlouvu na robota jsme podepsali na přelomu listopadu a prosince. Robota převzali na přelomu března a dubna. A z republiky s ním směr Charkov odjížděli posledního dubna,“ říká Jiříkovský s tím, že zhruba měsíc trvalo řešení celních a vývozních dokladů. „Přece jen se jednalo pravděpodobně o prvního požárního robota vyrobeného a vyvezeného z České republiky.“