Rodiče často jen hlídají čas na mobilu a o AI mluví málo nebo vůbec. Online svět dnes však přináší jiná rizika

Ještě před několika málo lety byla představa kontroly poměrně jednoduchá: Dítě dostane telefon, rodič nastaví pravidla, omezí se čas a večer mobil skončí v nabíječce mimo dětský pokoj. Jenže dnešní realita je jiná. Mobil má 97 procent dětí na základní škole a mezi osmiletými až jedenáctiletými je to jen o tři procenta méně. Denně na něm stráví v průměru 3 hodiny a 13 minut, starší děti přes čtyři hodiny! A 43 procent dětí si telefon bere večer i do postele. To jsou čísla, která mohou rodiče vyděsit. Nebylo by však praktičtější změnit úhel pohledu?

Jak ukázal výzkum Nadace 02 a agentury NMS, kterého se zúčastnilo 1 700 dětí ve věku 8 až 15 let, až 63 procent z nich doma zažívá pasivní, napjatou nebo vůbec žádnou komunikaci o mobilech. V 17 procentech rodin se téma mobilu dokonce neotevírá vůbec. Pro necelou polovinu dětí představují nezanedbatelný problém výtky kvůli času na telefonu, vadí jim kritika toho, co na něm sledují, a necelá třetina má pocit, že jim rodiče nerozumějí. Přitom více jak polovina dětí by si přála větší zájem rodičů o to, co na telefonu skutečně dělají.

Situaci navíc výrazně mění umělá inteligence, kterou ve věku 12 až 15 let používá 60 procent dětí. Nejen kvůli škole nebo hledání informací. Část z nich se jí také svěřuje, a hledá radu dokonce i tehdy, pokud jde o krizovou situaci. AI je z pohledu dospívajícího svůdný partner k rozhovoru. Je totiž dostupná okamžitě. Nezlobí se. Nezakáže telefon. Nevytkne špatné rozhodnutí. Současně ale neumí převzít odpovědnost za radu, kterou dítěti poskytne. Přesto informacím od AI důvěřuje 76 procent dětí a část z nich nemá potřebu odpovědi si dále ověřovat.

To je jeden z důvodů, proč Nadace O2 obrací pozornost od samotné technologie k tomu, co se odehrává doma. Data totiž ukazují, že děti z rodin, kde funguje pozitivní komunikace, mají 1,5krát vyšší pravděpodobnost, že se v problematické situaci rodičům svěří.

Tip: Nechte dítě, ať vás nechá nahlédnout do svého světa.

Umělá inteligence není technologie, před kterou je potřeba děti chránit zákazem. Může jim pomoci s učením, vysvětlit složité téma nebo rozvíjet vlastní nápady. Zároveň ale potřebují vědět, že ne každá její odpověď je správná a že u důležitých otázek má smysl informace si ověřovat. Stejnou schopnost děti a dospívající potřebují i ve zbytku online světa. Poznat falešný profil, podezřelou zprávu nebo člověka, který se vydává za někoho jiného, není vždy jednoduché. A právě některé z těchto situací mohou začít úplně nenápadně.

Tip: „Praktickou pomoc rodičům nabízíme také na webu Bezpečně v síti, který navazuje na dosavadní program O2 Chytrá škola. Zdarma tam najdou rady k mobilům, sociálním sítím, kyberšikaně i umělé inteligenci a tipy, jak o těchto tématech s dětmi mluvit,“ doporučuje Dominika Herdová, ředitelka Nadace O2.

Vezměme si třeba obyčejný a zdánlivě nevinný chat. Čtrnáctiletému dítěti může napsat někdo, kdo se vydává za jeho vrstevníka. Nezačne žádostí o fotku ani pozváním na schůzku. Nejdříve se zeptá, co ho baví. Pak kde bydlí. Jestli má počítač v pokoji, nebo v obýváku. Kdy chodí rodiče do práce. Každá otázka sama o sobě může působit zcela nevinně. Dohromady ale mohou útočníkovi prozradit, kdy je dítě samo, kde žije, co ho zajímá či komu se svěřuje.

Podle výzkumu Nadace O2 se přes internet baví s cizími lidmi více než třetina čtrnáctiletých dětí. Tento takzvaný kybergrooming přitom často stojí právě na postupném získávání důvěry. Útočník se nejdříve snaží stát člověkem, kterému dítě rozumí, následně ho izoluje od okolí, může nabídnout dárek a později požadovat tajemství nebo fotografie. Nestačí tedy dítě naučit, na co nemá kliknout. Musí také poznat, kdy s ním někdo manipuluje.

Tip: Pokud si rodič není jistý odpovědí, možná stojí za to právě o tomhle s dítětem mluvit dříve, než se něco stane.

Před několika lety byla hlavními tématy digitální bezpečnosti kyberšikana nebo bezpečná hesla. Ta nezmizela. Jen je důležité mít jako rodič na paměti, že k nim přibyla další témata, jako jsou například algoritmy sociálních sítí, dezinformace, manipulace či generativní AI. Z obyčejné fotografie je dnes možné velmi jednoduše vytvořit například falešnou intimní fotografii – takzvaný deep nude. Podle českého výzkumu z roku 2025 mezi více než 27 000 žáky ve věku 10 až 18 let už téměř 3 procenta dětí takový snímek někomu vytvořila. Tři čtvrtiny z nich byli chlapci.

Za téměř deset let práce v oblasti digitálního vzdělávání Nadace O2 společně se svými partnery proškolila už více než 350 000 dětí, rodičů a učitelů. A právě zkušenost z praxe ukazuje, že naučit děti několik bezpečnostních pravidel nestačí. Potřebují také dospělého, se kterým mohou řešit situaci, když pravidlo poruší, něčemu nerozumí, když se něco stane mimo jejich kontrolu nebo je jen něco nadchne a mají chuť to sdílet.

Cílem není dostat dítě do offline prostoru. Cílem je, aby vědělo, co dělat online, a aby vědělo, za kým jít, když si nebude jisté. Je důležité si uvědomit, že bezpečí dítěte na internetu nezajistí limit v aplikaci, ale to, jestli a jak se s dítětem o bezpečnosti na internetu bavíme.