Seznam údajných agentů StB je stálicí mezi řetězáky. Pro většinu osobností jde o urážku

„Všem vadí jenom estébák Babiš.“ Tímhle povzdechem končí text přílohy, která dehonestuje osobnosti z různých sfér. V seznamu jsou následující jména: Václav Havel, Daniel Kroupa, Václav Benda, Petr Pithart, Jaromír Štětina, Pavel Rychetský, Šimon Pánek, Dominik Hašek, Tomáš Halík, Jiří Špak, Zdeněk Svěrák, Petr Novotný a Petr Pavel.

Je pozoruhodné, do kolika různých e-mailů se prakticky totožná příloha dostala. Občas se liší název samotného e-mailu. Někdy zní „Zajímavý seznam StB“, jindy „Tak odtud vítr vane“, případně „Předat dál, bývalí estebáci“.

Jenže jak už v roce 2023 detailně zkoumal server Demagog, u 12 ze zmíněných mužů nevyplývá z archivu žádná forma spolupráce s StB. Ba naopak, někteří z nich byli sledováni jako nepřátelé státu. Výsledek prakticky nenabízí prostor k diskuzi, protože si každý může najít jméno člověka, datum narození a detaily spisu a na vlastní oči se přesvědčit. Jedinou výjimkou ze seznamu je Jiří Špak, u kterého je v seznamu zkratka PB, tedy „propůjčený byt ke schůzkám řídicích orgánů“.

Část přílohy obsahuje kromě zmíněného seznamu jmen také dokument s názvem Pokyn federálního ministra vnitra k zajištění údajů v evidencích statistického evidenčního odboru vnitřní a organizační správy federálního ministerstva vnitra.

Tento dokument je skutečný, pochází z kraje dubna 1990 a je podepsaný tehdejším ministrem vnitra Richardem Sacherem, jenž měl po revoluci mimo jiné na starosti rozpuštění StB. Neobešlo se to bez kritiky. Sacherovi bylo vyčítáno, že proces trval dlouho a skartovaly se některé dokumenty, což později ztížilo nebo znemožnilo identifikaci některých kádrů. V roce 2007 navíc vyšlo najevo, že Sacher byl jako tajný spolupracovník evidován ve spisech komunistické vojenské kontrarozvědky.

Na počátku roku 1990 docházelo z pokynu náčelníka vnitřní a organizační správy federálního ministerstva vnitra, majora Václava Novotného, k lustraci poslanců Federálního shromáždění a dalších politických činitelů, zejména členů federální a republikových vlád.

Ani ne o dva týdny později, na začátku dubna 1990, ministr Sacher podepsal onen výše zmíněný pokyn k zajištění ochrany údajů v evidencích StB.

V praxi to znamenalo, že evidenční karty tehdejších politiků byly fyzicky vyňaty z běžných evidencí Státní bezpečnosti. Karty byly následně uloženy do fondu Z s omezeným přístupem, kde se nacházely jiné svazky podléhající zvláštnímu režimu. Tento fond existoval už od padesátých let minulého století a všechny složky jsou dnes veřejně dostupné na stránkách Archivu bezpečnostních složek.

Dá se předpokládat, že příloha z internetu nezmizí a sem tam se objeví v nové mutaci e-mailu. Část přílohy, tedy pokyn k přesunutí některých spisů StB je skutečná, týkala se však pouze tehdejších politických představitelů. Druhá polovina je obyčejnou lží a zmíněné osoby neprávem osočuje ze spolupráce s StB, což dokazují záznamy v archivech bezpečnostních složek. Nakonec není nic snazšího, než se do svazků prostřednictvím online archivu na vlastní oči podívat.