Klus se na sítích montuje do Izraele a opět fauluje

Zpěvákův příspěvek začíná tvrzením o více než 21 tisících dětech zabitých úmyslně elitní armádou. Hned první výrok je ale manipulativní. Vysoký počet obětí, včetně mrtvých dětí, je bohužel reálnou součástí této války a nikdo soudný by neměl jejich utrpení zlehčovat. Klus ale neříká jen to, že děti zemřely. Tvrdí, že byly zabity úmyslně.

Za cílené útoky na děti nedávno kritizovala Izrael ve své zprávě komise OSN pro palestinská území. Neexistuje ovšem žádné rozhodnutí mezinárodního soudu, které by konstatovalo, že izraelská armáda skutečně systematicky zabíjí děti. Klus zmiňuje, že armáda Izraele je elitní, nicméně v pásmu Gazy zasahují jednotky složené z velké části z branců. Je na místě diskuze o přiměřenosti vojenských operací, o chybách, o možných válečných zločinech. Ale tvrzení o úmyslném zabíjení dětí není doložený fakt.

Klus dále zmiňuje i bombardování uprchlických táborů. Tady je věta technicky pravdivá, ale je formulována tak, aby si čtenář představil něco jiného, než jaká je realita.

Pod pojmem uprchlický tábor je možné představit si stany a provizorní přístřešky. Jenže řada palestinských uprchlických táborů je běžná městská zástavba. Džabálija nebo Šatí nejsou stanová městečka uprostřed pouště, ale hustě obydlené čtvrti, ve kterých dlouhodobě operují ozbrojenci hnutí Hamás.

To samozřejmě neznamená, že každý izraelský útok byl oprávněný. Znamená to ale, že Klus vynechává podstatnou část příběhu, která se mu do jeho vidění světa nehodí.

Dalším heslem, které Klus do příspěvku napsal, je „desetiletí okupace.“ Tady se do jedné věty míchají dvě odlišné situace. V případě Západního břehu většina mezinárodního společenství skutečně používá termín okupace. Je možné vést debatu o historických a právních souvislostech, ale nejde o okrajový názor.

U Gazy je situace jiná. Izrael se odtud stáhl už v roce 2005. Zrušil všechny osady, odvedl armádu a ukončil přímou správu území. Od roku 2007 tam vládne Hamás. O to, zda námořní a vzdušná blokáda je okupace, nebo ne, se vedou právní spory. Klus ale prezentuje postoj jedné strany jako nepochybný fakt.

V některých zpěvákových tvrzeních je ale dávka pravdy. Například když Klus píše o útocích izraelských osadníků a vyhánění palestinských rodin, má převážně pravdu. Někteří radikální osadníci skutečně útočí na Palestince, ničí majetek a podílejí se na aktivitách, které poškozují šance na budoucí soužití. Je to problém nejen pro Palestince, ale i pro samotný Izrael. Osadnické násilí odsuzují mnozí Izraelci, včetně části bezpečnostního aparátu. Není potřeba si cokoliv vymýšlet. Realita je dost špatná sama o sobě.

Klus zmiňuje také trest smrti platící pouze pro Palestince. Současná izraelská vláda skutečně prosadila právní úpravu, která je sice napsána obecně, ale její praktické dopady míří téměř výhradně na palestinské pachatele teroristických útoků.

Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir a další představitelé krajní pravice vedli opravdu velmi agresivní kampaň za zákon, jehož přijetí potom nadšeně oslavovali šampaňským. Záběry brzy začaly kolovat po internetu.

Navíc někteří izraelští vládní politici skutečně nešetří rasistickými výroky. A kdyby Klus svůj text postavil pouze na kritice politiků typu Itamar Ben Gvir nebo Becalel Smotrič, bylo by mnohem těžší s ním polemizovat. Oba patří k nejradikálnějším figurám současné izraelské politiky a jejich výroky jsou pro liberální demokracii často za hranou.

Jenže Klus nedělá rozdíl mezi těmito politiky a Izraelem jako celkem.

Klus dále cituje pasáž z 50 let starého programu strany Likud, podle níž má mezi Jordánem a Středozemním mořem existovat pouze izraelská suverenita. Takové postoje v izraelské politice existují a lze je kritizovat.

Pak by ale bylo fér používat stejný metr i na druhé straně, která skanduje „From the river to the sea, Palestine will be free.“ Tedy Palestina bude svobodná od řeky k moři. V arabštině přitom uslyšíte na demonstracích většinou jinou verzi, která hlásá, že „od vody k vodě“ bude Palestina nikoliv svobodná, nýbrž arabská. Židé mají docela jasnou představu o tom, jaký by je v takovém případě čekal osud.

Zatímco Klus kritizuje představu, že celé území má být izraelské, vůbec neřeší představu, že celé území má být arabské. Pokud je jeden maximalismus nebezpečný, pak musí být nebezpečný i ten druhý. Bez dvojího metru.

Klus se v příspěvku zmiňuje o genocidě. Genocida není výraz pro strašnou válku, ale jde o konkrétní právní pojem. Aby o genocidu šlo, nestačí vysoký počet mrtvých ani rozsáhlé ničení. Podle definice genocidy v mezinárodním trestním právu musí být prokázán úmysl zničit určitou skupinu jako takovou.

Právě o existenci tohoto úmyslu se dnes vedou spory mezi právníky, státy i mezinárodními institucemi. Klus však ignoruje, že tato záležitost je předmětem sporu, a svým sledujícím předkládá rovnou rozsudek.