Dětský certifikát má chránit děti tam, kde systém často selhává

Dětský certifikát by měl fungovat jako preventivní opatření. Pokud někdo v minulosti spáchal závažný trestný čin – například pohlavní zneužití nebo znásilnění – měl by mít doživotní zákaz pracovat s dětmi. Cílem je zamezit tomu, aby se takové činy znovu opakovaly, což se v praxi často děje.

Urbanová připomíná případ z roku 2012. Učitel zneužíval své tehdy čtrnáctileté žačky: „Dostal za to trest, jehož součástí bylo, že nemohl dalších pět let učit. O 10 let později se vrátil do stejné školy s jiným příjmením a spáchal to znovu.“

Dětský certifikát by měl být součástí rejstříku trestů. Zápis se bude vztahovat na úmyslné a násilné trestné činy spáchané od roku 2005, tedy od spuštění digitálního trestního rejstříku. Organizace, které pracují s dětmi (školy, volnočasové kluby apod.), budou vyžadovat „čistý certifikát“ jako kvalifikační předpoklad pro přijetí na danou pozici.

V ideálním případě bude systém digitální a z části automatický. Pokud se někdo dopustí trestného činu spadajícího do této kategorie, přijde jeho zaměstnavateli upozornění.

Kritici návrhu často tvrdí, že jde o nepřípustnou retroaktivitu – tedy zpětné trestání za něco, co se stalo v minulosti. Urbanová ale upozorňuje: nejde o trest, ale o kvalifikační podmínku.

„Zákonodárce řekne, že kvalifikačním předpokladem pro to, aby se z vás mohl stát učitel, nebo abyste mohl jinak pracovat s dětmi, je to, že jste v minulosti nespáchali určitý typ trestného činu. Stejný princip platí i u jiných profesí, například policistů nebo hasičů,“ vysvětluje Urbanová.

Tento přístup podpořil i judikát Ústavního soudu, který potvrdil, že nejde o dodatečný trest, ale o oprávněné omezení ve veřejném zájmu – konkrétně o ochranu těch nejzranitelnějších – dětí.

„Pokud bychom do toho nezahrnuli ty trestné činy, které se staly do roku 2005, od kdy existuje digitalizovaný trestní rejstřík, tak by to nefungovalo… Trvalo by to ne pět let, ale celou jednu generaci násilníků, kteří by mohli dál páchat zločiny. Lidem bychom dali v podstatě falešnou naději, že chráníme jejich děti. Ale nebylo by to tak 10, 20, 30 let,“ poukazuje Urbanová.

Urbanová přiznává, že největší překážkou nebyl odborný spor, ale neochota systému. Čelila výmluvám i odmítání. Pomoc naopak nečekaně přišla od jednoho uživatele sítě X (dříve Twitteru). „Pomohl mi najít klíčový judikát potvrzující, že nejde o retroaktivitu, ale že je to bezúhonnost, že jde o kvalifikační předpoklad,“ líčí neobvyklou situaci Urbanová.

Návrh pracuje i s výjimkami. U tzv. „Romeo a Julie“ případů (např. vztah mezi sedmnáctiletým a čtrnáctiletou) se zápis do certifikátu neprovádí automaticky. Pokud soud nerozhodne jinak, takový čin nemusí být v budoucnu překážkou pro práci s dětmi. Zohledňují se zde jak okolnosti, tak i věk pachatelů.

Více o dětském certifikátu se dozvíte v dnešním díle podcastu Pod svícnem, který najdete na videu, případně v audio přehrávači v úvodu článku.