Očima Saši Mitrofanova: Protiputinští Rusové hledají kudy dál

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Dmitrij Gluchovskij je spisovatel, jehož díla jsou čtenářům v Česku známa, především trilogie Metro. Po začátku války zůstal v zahraničí, stejně jako mnozí další kulturní činitelé. Nedávno poskytl rozsáhlý rozhovor ruskojazyčnému serveru Meduza, který působí v Lotyšsku.

Spisovatel tvrdě kritizuje ruskou státní moc a říká, že „zdůvodnění této války je skrz naskrz lživé a samotná válka není jen obludná, ale také naprosto nesmyslná“. Připomíná, že si „Rusko nemůže dovolit říci nahlas, že dodnes zůstává imperiálním útvarem“ a že proputinský patriotismus je ve skutečnosti imperialismus. Zároveň však důrazně hájí dvě věci: „ruského člověka“ a ruskou kulturu.

„Našeho člověka musíte nakrmit, ukonejšit a poskytnout mu osvětu, nikoli ho prohlásit za spolupachatele (současných) zločinů a zahájit válku vedoucí k jeho likvidaci,“ říká Gluchovskij. Podle jeho názoru se musí „ruský člověk“, jehož podstatu blíže nerozvádí, „odčarovat“, nesmí být paušálně prohlášen za nelidskou bytost a stát se terčem války.

Dále spisovatel tvrdí, že kultura je to jediné, co v Rusku existuje kromě imperialismu: „Právě ona byla vždy na straně lidu a proti státní moci. Na straně osvěty a spravedlnosti, proti oblbování a utiskování. Je živější než všichni živí a není možné ji zakázat.“ Připomíná to sovětské učebnice, které byly psány stejným jazykem. Výraz „živější než všichni živí“, což je citát z Majakovského poemy Vladimír Iljič Lenin, byl používán jako stálá charakteristika tohoto vůdce.

Gluchovského interview obsahuje většinu myšlenek a narativů ruských protiputinců, kteří se ocitli v zahraničí a hledají kudy dál. K tezím o „ruském člověku“, který údajně nemůže za zvěrstva páchaná ruskými lidmi na Ukrajině, což je samo o sobě paradoxní, a postulátu o velikosti ruské kultury se v posledních dnech často připojuje obviňování Západu, že může za to, že Putin zahájil válku, když s ním jednal – patrně místo toho, aby ruského vůdce zlikvidoval –, i když si to sami Rusové většinově nepřáli.

Je zajímavé porovnat s těmito výroky článek ukrajinské analytičky Marie Kučerenkové na serveru LB.ua. Nazývá Rusy tohoto typu nositeli „jemnější, a proto škodlivější propagandy“. Domnívá se, že fungují v zájmu svém i v zájmu Ruska, kterého se nikdo z nich nezřekl. Za jejich úkol pokládá šíření legendy o tom, že „prostý ruský člověk“ je rukojmím režimu: „Následovat budou pokusy o smíření dvou údajných obětí režimu, onoho ‚trpícího ruského lidu‘ a Ukrajinců.“

To je ovšem pro drtivou většinu Ukrajinců nepřijatelné.