Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Podle Davydova jsou možné tři verze budoucnosti. Za prvé je to definitivní rozchod Ruska s Evropou a ruský pohyb směrem Severní Korea. Za druhé, že se Rusko přece jen vzpamatuje a pokusí se vrátit do lidské společnosti. A za třetí, že svět přestane existovat.
Směr Severní Korea současné Rusko už nabralo, proto se v této rovině pouze snášejí stále nové důkazy, že tomu tak doopravdy je. Aby se Rusko vzpamatovalo, muselo by to chtít dostatečné množství jeho obyvatel. Publicista Dmitrij Gubin, který je v emigraci v Německu, si však myslí, že fakt, že se „Rusové v Rusku považují za ruský národ, zdaleka není důkazem, že v Rusku národ skutečně existuje“.
Dodává, že „ruský svět se nesjednocuje s jinými světy podle zásady lidské pospolitosti (profesionální, sociální, kulturní), ale určuje na středověký způsob ‚svoje‘ (podle rasy, jazyka a dějin) a ‚cizí‘ (jiná rasa, jiný jazyk, jiné dějiny). Ruský národ je jednoduše rozrůzněné, bezprávné, mizerně vzdělané a špatně se vnímající obyvatelstvo, které okupoval stát a se kterým lze občas cítit, ale v žádném případě mu nelze nadbíhat“. Proto je úkolem ruských emigrantů podle Gubina splynutí s místní společností, tedy poněmčení, pofrancouzštění a podobně.
Michail Chodorkovskij, nejproslulejší Putinův vězeň, který je rovněž v emigraci, má opačný názor. Právě vydal knihu Jak zabít draka, v níž rozvádí své představy o budoucnosti Ruska. Nevylučuje, ač přímo neschvaluje, násilné převzetí moci. Brojí pro silný parlament a silné regiony v rámci federalizace země. Přechodná vláda podle něj musí za dva roky zvládnout základy reforem a kvůli tomu musí nasadit levicový kurs, kdy převede přímo na obyvatelstvo zisky z prodeje ropy a plynu a rozkulačí Putinovy oligarchy, jejichž peníze dostane rovněž lid. Chodorkovskij přitom dává za příklad českou kupónovou privatizaci.
V pátek 4. listopadu v Polsku začne sjezd někdejších ruských poslanců a zastupitelů, kteří dlí v zahraničí. Očekává se výzva k ozbrojenému svržení Putinovy vlády. Tak alespoň zní linie hlavního organizátora, exposlance Státní dumy Ilji Ponomarjova. Značná část protiputinovců však Ponomarjova odmítá jako nedůvěryhodnou osobu a možného provokatéra.
Během psaní tohoto textu jsem dostal zprávu od spolužáka z Ruska, s nímž jsme byli na stejné fakultě před 45 lety. Popisuje hrůzu každodenního života v nacismu a končí slovy: „Tato země nesmí existovat!“
A teď, babo, raď.