Článek
Na některých přehradách je situace mimořádně nepříznivá. Podle údajů Povodí Vltavy z 23. října je na tom nejhůře přehrada Husinec u Prachatic, jejíž zásobní prostor je naplněn pouze ze dvou procent.
Nízké hodnoty hlásí také další významné nádrže. Hracholusky byly na zhruba 34 procentech zásobního prostoru, Lipno na 46 procentech, Slapy na 56 procentech a Orlík dokonce pod 20 procenty.
Odkryté břehy a rozsáhlé plochy dna mohou vyvolávat dojem, že jde pouze o přechodný důsledek několika suchých týdnů. Současný nedostatek vody má ale hlubší příčiny a deficit se vytvářel podstatně déle.
Mezi množstvím srážek a vodou, která nakonec skončí v přehradách, totiž není jednoduchý vztah. Část deště zachytí vegetace, další voda se vsakuje do půdy a doplňuje podzemní zásoby, část se vypaří a další odtéká říční sítí. Do nádrží se tak dostane jen část spadlých srážek.
Nestačí, aby jednou pořádně zapršelo
Určitou naději na zlepšení přinesly nedávné vydatnější srážky. Jejich dopad na stav velkých vodních nádrží byl však zatím zanedbatelný.
„Hydrologické sucho v celém povodí Vltavy stále trvá. Za současné situace pomůže každý déšť, ale přítoky do vodních nádrží se zvýšily pouze málo, nebo vůbec, a hluboký vodní deficit tak bohužel pokračuje,“ uvedl pro Novinky Tomáš Kendík, ředitel sekce správy Povodí Vltavy.
Po dlouhém suchém období totiž první výraznější srážky nejprve doplňují vláhový deficit v půdě a krajině. Několik desítek milimetrů deště tak může zmírnit půdní sucho a krátkodobě zvýšit průtoky, hladiny velkých nádrží ale výrazněji nezvedne.
Nízké hladiny přehrad jsou přitom jen jedním z viditelných projevů problému. Podle Českého hydrometeorologického ústavu zažívá téměř polovina profilů vodních toků mimořádné hydrologické sucho a průtoky se většinou pohybují jen mezi 10 a 50 procenty říjnových průměrů.
Aby se průtoky řek i hladiny výrazně vyprázdněných přehrad vrátily k obvyklému stavu, bylo by podle vodohospodářů potřeba delší období vydatnějších srážek.
„Ideální scénář by byl, kdyby se podobné deště opakovaly několik týdnů, respektive měsíců a postupně se doplňoval deficit vody v krajině. Poté by následovala zima s dostatkem sněhu, při jehož jarním odtávání by se mohly doplňovat zásoby podzemních vod,“ vysvětlil Kendík.