Supercela putovala přes celé Čechy

Zcela osamocená supercelární bouře se vytvořila později odpoledne v Bavorsku a kolem šesté hodiny se přes Šumavu dostala až na území Česka. Postupovala kolem Plzně, regionem severozápadně od Prahy až do Libereckého kraje.

Supercela měla nejsilnější projevy na Plzeňsku, kde byla také navíc velmi fotogenická. Při pohledu na její jižní cíp se zřetelně ukázala tzv. mezocyklona, tedy oblast otáčející se kolem své vertikální osy.

Pod základnou se navíc vytvořila rotující oblačná sníženina s latinským názvem murus, která je však známější pod anglickým označením wall cloud. Jedná se o stěnový oblak a zároveň klíčový prvek supercel, z něhož se při vhodných podmínkách může spustit i tornádo.

Cestou od Prahy přes střední Čechy k severovýchodu bouřka již vizuálně ztrácela tyto své typické supercelární znaky, nicméně po většinu času na základě dat z měření radiálních rychlostí vykazovala rotaci.

Její pozůstatky s relativně vysokou bleskovou aktivitou se dostaly až do Polska, kde před půlnocí postupně zanikala. Tato supercela urazila celkovou dráhu kolem 350 km a na své cestě způsobila škody zejména silnými nárazy větru.

Pro vývoj a přežití supercel po delší dobu panovaly nad Čechami příhodné podmínky. V atmosféře se nacházelo dostatečné množství energie pro výstupné pohyby vzduchu, nicméně hlavní roli hrál střih větru, což je rozdíl v rychlosti a směru proudění mezi zemí a vyššími hladinami atmosféry.

Právě vhodný střih větru a mezocyklona od sebe dokonale oddělují vzestupný a sestupný proud v bouři. Vtok vlhkého a teplého vzduchu slouží jako „palivo“ a déšť padá výhradně v oblasti sestupného proudu, což zabrání narušení přívodu energie a udušení bouřky.

V běžných bouřkách bez rotace rychle převládnou sestupné pohyby vzduchu, čímž dojde k zániku v řádu desítek minut. Izolované supercely mohou za vhodných podmínek přežívat i více než deset hodin.